"To, co vidíme, jsou vlastně jen ohnivé čáry za úlomky komety, které hoří v naší atmosféře," říká Antonín Rükl z pražského Planetária.
Ke sledování padajících meteorů podle Rükla zájemcům úplně stačí vlastní zrak. Nejlepší výhled na noční oblohu je tradičně mimo velká města, která svým "světelným smogem" pozorování ztěžují.
Perseidy jsou často jen několik centimetrů velké částečky kosmického prachu, které zůstávají na obloze po průletu komety Swift-Tuttle.
I když největší intenzitu padání meteorů astronomové očekávají až v polovině srpna, i v těchto dnech mohou lidé v noci zahlédnout až desítky zářících meteorů za hodinu. Šance, že některá z částic dopadne na Zemi, je podle Rükla nulová.
Perseidy však mohou poškodit družice. Ty obíhají Zemi ještě nad pásmem, ve kterém začínají úlomky komety hořet. Své jméno perseidy odvozují od souhvězdí Persea, z něhož každý rok zdánlivě vylétají. Podle řecké mytologie byl král Perseus proměněn ve hvězdu a vsazen na oblohu, kde od té doby září jako souhvězdí.
