"Je to zvláštní, ale ve srovnání se stejnou dobou loňského roku lidé nechodí o nic méně, přestože se za pohotovost teď platí devadesát korun," říká náměstek ředitele pražské motolské nemocnice Jiří Čihař.
"Za minulý víkend jsme například z návštěv pohotovostí hospitalizovali devět dětí, což odpovídá situaci před rokem ve stejnou dobu," dodává. Podobně hovoří i vedení ostatních nemocnic mimo Prahu a shodují se, že ani jim pacientů neubylo.
Jiné je to v ordinacích ambulantních lékařů a praktických lékařů.
"Dřív mi sem spousta pacientů chodila jako do klubu. Oblékli se, vzali špacírku a šli si popovídat ke mně do čekárny. Pak stačilo, abych jim napsala paralen, a spokojeně odkráčeli domů, ale za tři dny zase přišli," vzpomíná praktická lékařka Eva Brandová z Prahy. Teď je však podle ní znát, že si řada seniorů pečlivě promýšlí, jestli si přijde popovídat za třicet korun.
"Najednou mám chodbu prázdnou a na pacienty, kteří ke mně opravdu musí, mám mnohem víc času," pochvaluje si lékařka. Předpokládá, že si díky poplatkům vydělá přibližně o pět tisíc čistého měsíčně víc.
"To nám poplatky udělají 30 až 50 milionů za rok. Ale zároveň jsme museli přijmout sedm nových lidí a pět brigádníků na jejich vybírání, to znamená řadu nákladů navíc," říká Jiří Čihař z nemocnice v Motole.
Nemocnicím na poplatcích nejvíc vadí, když musí oznamovat příbuzným pacientů to, že jejich blízký bohužel zemřel, a zároveň jim předložit účet za jeho pobyt.
"Onkologicky nemocné děti u nás leží v poslední fázi nemoci běžně i půl roku. Ročně jich u nás zemře 120. A my pak musíme jít za rodiči a říct: Je nám to líto, ale účet dělá za každý měsíc 1 800 korun," popisuje ředitel Motola Miloslav Ludvík.
