Už když soudní sluha Alif Karmov přišel oběma účastníkům sporu o paternitu odebrat vzorky slin, začal Václav Klaus couvat.
"Nemůžu slintat před cizími lidmi, jsem přece prezident, a navíc jsem zplodil ekonomického tygra," prskal. Na livreji soudního sluhy se tak shromáždil dostatek odběrového materiálu.
Jan Švejnar věnoval své sliny ochotně. Zopakoval přitom svou verzi početí hospodářské transformace: "Otcem jsem já. Klaus byl pouhý cifršpion a přicmrdovač. Když se v Barceloně stavěla katedrála podle Gaudího návrhu, nikoho ani nenapadlo považovat za otce stavby přidavače, jenž míchal maltu. Výsledky testů však budu respektovat, a pokud prokážou, že je otcem Klaus, navrhnu ho na Nobelovu cenu za ekonomiku. Mám ve Stockholmu styky, anonymně zasedám v rozhodující komisi."
Výsledky testů DNA šokovaly oba rivaly i veřejnost.
Národní referenční laboratoř jednoznačně vyloučila otcovství Jana Švejnara. V jeho řečovém genofondu se totiž vůbec nevyskytují klíčové transformační výrazy, jako jsou například bílý kůň, tunel nebo pět v českých. Navíc jsou buňky profesora z Michiganu příliš kosmopolitní, zatímco transformace našeho hospodářství se vyznačuje typicky českou mazaností.
Větší předpoklady k otcovství má podle genetiků Václav Klaus. Chybí mu totiž gen rozlišování špinavých peněz od čistých. Přesto však pana prezidenta za skutečného otce považovat nelze. Jeho DNA je totiž bytostně konzervativní, zatímco naše transformace se vyznačovala řadou nestandardních ekonomických postupů, jež vyhovovaly především kreativním podnikatelům.
"Blamáž v Praze. Kdo je vlastně otcem českého ekonomického zázraku?" napsal po zveřejnění výsledků testů týdeník Th e Economist.
To zatím nevíme. Možná však už zanedlouho přijdeme záhadě na kloub. Čeští genetikové se totiž pokusili na základě DNA naší transformované ekonomiky sestavit identikit jejího vlastního otce, který zde přetiskujeme. Kdo zná muže podobného vzezření a oznámí to státním úřadům, bude odměněn z výtěžku pátého kola privatizace.
