Už tak dost napjatou atmosféru kongresu zdramatizoval svým projevem prezident Václav Klaus. V sobotu se vzdal titulu čestného předsedy strany a – jak sám řekl – naposledy poděkoval za pozornost.
To vše prý proto, že "již delší dobu má nemalý problém identifikovat se s celou řadou postojů, které Občanská demokratická strana, nebo přesněji řečeno její vedení, zastává."
Topolánkův největší kritik, vyzývatel a zároveň hlasatel nutnosti změny Pavel Bém budil přinejmenším rozpaky. Sebekritikou a přijetím spoluzodpovědnosti za současný stav ODS možná až příliš šetřil. Vždyť byl od roku 2006 prvním místopředsedou strany!
Kritizoval však působení ODS ve vládě, v nabídce jeho alternativ se ale mnozí ztráceli. Udržení stávající koaliční vlády nejprve chtěl, pak zase nechtěl a pak zase chtěl, ale s "akcentem na volební program ODS." Naopak možná až příliš přehnaně chválil sám sebe.
Rázná a ostrá sebekritika
Rozpaky budila i forma jeho projevu. Mluvil a působil nepřirozeně, a tudíž málo důvěryhodně. V návrzích na řešení byl nekonkrétní a slovy legendární esemesky z roku 2002 by se jeho projevy daly označit za "prázdné".
Ve volbě předsedy se mu podařilo získat 162 hlasů ze 492 volících delegátů, na žádné místopředsednické křeslo nekandidoval, a je tedy jediným ze starého vedení, kdo v tom novém chybí.
Naopak obhajující předseda Mirek Topolánek určitě mnohé překvapil poměrně ráznou a ostrou sebekritikou a pojmenováním chyb, kterých se ODS – i jeho přičiněním – dopustila.
Omluvil se nejen za politické chyby, ale i za své osobní přešlapy. Ale samozřejmě vyjmenoval i úspěchy, kterých strana a následně i vláda pod jeho vedením dosáhla. Jeho projev byl navíc konkrétnější a obsažnější. Delegáti mu nakonec uvěřili a 284 hlasy mu dali mandát na další dva roky.
Začít plnit sliby
Z celkového pohledu je to mandát slabý, o to více musí znovuzvolený předseda přesvědčovat ODS o tom, že má stále straně co přinést. Vyhrál bitvu, ale rozhodně ne válku. Slíbil změnu stylu i obsahu politiky, zlepšení komunikace, nápravu vlastního chování, efektivnější řízení strany i vlády.
Na plnění jeho slibů bude velmi netrpělivě čekat nejen vnitrostranická opozice, ale i jeho podporovatelé, členská základna a v neposlední řadě občané a voliči. Mandát tedy má, jeho nejbližší tým tvoří lidé zařazovaní do jeho skupiny, teď už jen začít s plněním slibů.
Znovuzvolení Topolánka ale není možno vnímat jen jako vyjádření podpory jemu jako osobě a tomu, co prezentoval a sliboval. Výrazně těžil i z toho, kdo proti němu stál.
Kdyby byl na místě vyzývatele někdo jiný než Pavel Bém, někdo, kdo by se dokázal prezentovat jako důvěryhodná a věcnými a konstruktivními nápady sršící alternativa, byla by Topolánkova pozice výrazně ohrožena. Takový kandidát se ale nenašel. Tedy zatím.
Uvidíme, jak se ODS popere s jednotou
I přes určité rozpory v názorech na různá témata se v jednom všichni shodovali: věřili, že strana bude po kongresu jednotná. "ODS musí a odejde z tohoto volebního kongresu jednotná. Bez ohledu na to, kdo bude v konečném důsledku vítězem," prohlásil například Pavel Bém a nebyl zdaleka sám.
Obecně to považuji jen za přání, která zaznívala například také na nedávném sjezdu Strany zelených. Zda zelení vyšli ze sjezdu jednotní, nechávám na posouzení každého čtenáře.
Jak se s pokongresovou "jednotou" popere ODS, uvidíme možná již v několika následujících dnech, až přijde Mirek Topolánek s návrhem na rekonstrukci vlády. Aby těch trhlin nakonec nebylo více než před kongresem.
Jisté je, že Pavel Bém bude veškeré dění uvnitř ODS – řečeno slovy klasika Járy Cimrmana – zpovzdálí sledovat, a není vyloučeno, že se v pravou chvíli do věci opět vloží. Před stranou je mnoho výzev: předsednictví ČR Evropské unii, prosazení radaru, hlasování o Lisabonské smlouvě a v polovině roku 2009 měření sil s ostatními v podobě voleb do Evropského parlamentu.
