Diskusi o přechylování nastartovala loni novela zákona o matrikách, která umožnila jednu novinku: Češky, které se vdají za cizince, nemusejí mít v úředních dokladech za jistých okolností za svým novým jménem českou příponu -ová. Přesto však v médiích i na internetu novináři, odborníci i laici čile spekulovali, že ženy budou mít právo jmenovat se podle vlastního uvážení místo Marie Pospíšilová Marie Pospíšil.
Úprava zákona také znovu upozornila na problém překladatelů, tlumočníků či komentátorů: zda skloňovat složitá či exotická ženská příjmení.
Po roce platnosti novely už je zase v médiích klid - úředníci postupují podle zákona a v novinách, rádiích či televizích uslyšíte či uvidíte zase vedle Spearsové i Spears, Grafovou i Graf a Szabó vedle Szabóové. Marie Pospíšilová zůstala Marií Pospíšilovou.
Legislativa má jasno
Co se legislativy týče, tam je z pohledu státu jasno. Například Blanka Nováková, která řekla "ano" Američanovi Johnu Wilsonovi, může nyní nést jméno Blanka Wilson. Věc má však háček - musí přijmout mužovu národnost a zříci se české.
Pokud však bude mít trochu štěstí, a místo Wilsona nalezne jako životního partnera Jamese Keasyho, může nosit jeho jméno bez ztráty národnosti. Zákon je totiž benevolentnější k Češkám, u kterých příjmení jejich manžela končí samohláskou. Cizinek, které se z jakéhokoli důvodu musí hlásit na českých úřadech, se novela netýká a jejich jména se bez pardonu přechylují automaticky.
Ačkoli novelu připravovali vládní úředníci, jiným jejich kolegům se nelíbí. "Zákon přinesl jen polovičaté řešení, které je nelogické a pro ženy nedůstojné. Člověk by měl dostat možnost, zda jméno chce přechýlit, nebo ne, vždyť je jeho," míní vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab.
Jarmila Whitakerová z Olomouce mu dává za pravdu. Cítí se být Češkou a své národnosti se odmítla po svatbě s Britem vzdát, v běžném životě jí to však přináší problémy. "V pase mám počeštěné jméno, na platební kartě zase anglické. To působí v zahraničí řadu potíží," říká.
Renáta Clarková z Českého centra v Londýně má v pasu českou i anglickou verzi příjmení. "Angličané však verzi příjmení s -ová považují za naprosto jiné jméno a nenapadá je souvislost se jménem mého manžela," podotkla.
Jařab poukázal na nedobrou praxi v úředním přechylování jmen také ve své zprávě o stavu lidských práv v zemi za loňský rok, kterou vypracoval pro vládu.
Ministerstvo neplánuje žádné změny
Ministerstvo vnitra ale tvrdí, že novela vyhovuje, a rozhodně neplánuje žádné změny. Nevede si ani statistiku, kolik českých žen využilo nové možnosti, zřejmě jich ale moc nebude. Například ve stotisícové Olomouci zatím matrikáři evidují sedm případů. "Zákon vychází vstříc úmluvě o ochraně menšin, ke které se země připojila," vysvětluje mluvčí ministerstva Jiří Hájek. Podle něj ani nemohli zákonodárci postupovat jinak, protože přechylování samo není věcí zákona, ale spisovné češtiny.
"Lingvisté se však na připomínkování zákona vůbec nepodíleli, já osobně jej nepovažuji za dokonalý," upozorňuje Miloslava Knapová, přední česká expertka na tuto problematiku.
Oficiální internetové stránky Ústavu pro jazyk český jednoznačně hovoří o přechylování příjmení v češtině. "Přípona -ová totiž umožňuje jednoznačně informovat, že pojmenovávanou osobu není muž, nýbrž žena," vysvětluje ústav.
Anna Černá z oddělení jazykové kultury však upozorňuje, že experti ústavu jen radí, protože mluvnice jazyka českého nemá závaznou formu zákona. Nedoporučují ale přechylovat úplně každé cizí příjmení. "Filmové a popové hvězdy a chronicky známá jména a také ta, která končí samohláskou. Třeba Garbo nebo Filipi," uvedla Černá příklady.
Nepřechylování je čím dál častější
Pokud člověk sleduje média a čte knihy, zjišťuje však, že nepřechylování se rychle prosazuje. Expertka Knapová říká, že například veřejnoprávní média přechylují důsledněji než soukromá. I odborná literatura, mimo jiné encyklopedie Universum, uvádí řadu cizích jmen bez přechylování a stejně tak se objevují na papíře i v éteru.
Vývoj jazyka se nedá zastavit a vedoucí pracovníci v mediální sféře přiznávají, že se jim nedaří striktní dodržování přechylování cizích jmen dodržovat. Tlumočníci a překladatelé, kteří stojí v první linii této fronty, se s problémem nepárají vůbec. "My nepřechylujeme, snad jen ve výjimečných případech. Je to jedna z typicky českých vlastností, kdy si myslíme, že jsme pupkem světa. Když někdo přijede k nám, tak ať se hledí přizpůsobit," soudí Jiří Eichler z Jednoty tlumočníků a překladatelů.
