V 70 letech minulého století jsem pracovala na oddělení ORL,kde běžně byla matka nebo otec přítomen při hospitalizaci dítěte,/bylo to omezeno na věk 6 let,jestli si dobře pamatuji/neměly jsme s tím žádný problém,naopak děti byli klidné,rychle se uzdravovali

Přitom je to výhodné i pro nemocnici, rodič zastane většinu péče o dítě. Chytré vedení starostlivé rodiče rozumně využije.

Dcera byla hospitalizována 3krát, syn 1krát. Vždycky jsme tam byli s nimi, 2krát manžel, 2krát já. Hlavně u dcery při poslední hospitalizaci bylo extrémně důležité, že tam manžel byl. Ke skutečnému zlepšení stavu dcery došlo až potom, co si velmi stěžoval na laxní postup a nechal vyměnit ošetřující lékařku za jiného lékaře. Pak se vše zlepšilo.

Jinak, pokud to jde, je chlap jako doprovod lepší. Na ženskou se často koukají jako na hysterickou hyperprotektivní matku, především sestry tedy, k chlapovi mají větší respekt.

Je to 15 let. Můj syn měl ve dvou letech úraz, po kterém musel zůstat několik dní v nemocnici. V nemocnici nám po operaci vysvětlili, že je lépe, když tam bude sám, že když je vedle postýlky rodič a dítě nesmí ven, protože je připojené na přístroje, že by chtělo ven a mohlo by to komplikovat léčbu. My jsme to tenkrát respektovali, chodili jsme se na něj do nemocnice dívat, ale jen tak, aby nás neviděl. Sestry byly jinak vstřícné a bylo vidět, že se starají opravdu dobře. Je také pravda, že syn to snášel dobře, byl celkem spokojený, spíše jsme byli nervózní my. Ale chápu, že jiné děti to bez rodičů tak dobře snášet nemusí. A když jsem o tom později přemýšlel, že to byla že strany nemocnice spíše výmluva.

Ja som mala za to, že je povinnosťou nemocnice umožniť rodičovi zostať. Bola som s synom v nemocnici asi 7 rokov dozadu (v Bratislave, Detská fakultná nemocnica). Ani nebola diskusia o tom, že by som nezostala, všade tam boli matky. Deti mali moderné polohovateľné postele, nám pridelili také tie lacné, skladacie z Ikei, večer sme ich rozložili na dlážke, ustlali si ich, ráno ich zase zložili a dali do kúta. K žiadnemu nároku na priestor ani zníženiu kapacity teda nedošlo. Dlhodobo na tom spávať by bolo asi dosť nepríjemné, ale čo už.

Pamätám si, keď som bola v nemocnici ja, ako dieťa (koniec socializmu). Väčšie deti sa museli starať o menšie, tie ktoré boli na tom lepšie o tie viac choré. Dosť sme si pomáhali, sestra sa nestarali, boli dosť nepríjemné, stále po nás kričali. Bol tam jeden malý chlapček, tak trojročný Maďar, nevedel ani slovko po slovensky a nikto tam nevedel po maďarsky. Raz chodil celý deň pokakaný, kým sme prišli na to, čo to tam smrdí.

A tyto sestry si předávají své "moudrosti" z generace na generaci a tvrdí, jak za starých dobrých časů byl svět normální.

Jeden měsíc staré dítě a vyděšené? Jako vážně?

Chápu, že každá mince má 2 strany, nicméně vy jste někdy kojil?

mám dvě zkušenosti, které dělí 22 let a dvě různé nemocnice. V roce 2000 dceru společně se mnou odvezla záchranka na Bulovku. Po vyšetření bylo rozhodnuto, že si tam dceru (2roky) nechají. Mně to neumožnili. Marná byla moje snaha, že nechci postel, jen židli, abych u ní mohla aspoň sedět. Nepřicházelo to v úvahu. Během dnes jsem se snažila volat až řediteli nemocnice. Když jsem pak přišla na odpolední návštěvu, tak už mi to dovolili. Dcera se mnou ze začátku nekomunikovala. Byla zklamaná, že jsem jí tam nechala. Po 22 letech jsem dceru i s jejím synem odvezla na pohotovost v MB. Vnuka přijali společně i s jeho matkou. Byl večer. Vnuka různě napojili a umístili na JIP. Dcera tam s ním byla dokud neusnul. Pak si šla lehnout vedle do pokoje. Druhý den ráno hned jak se probudila, šla za synem na JIP, aby ji viděl až se vzbudí. A tohle je přesně ten přístup, který si matka představuje. Palec nahoru pro nemocnici v MB.

Souhrnně řečeno, ...je to tak přirozené, že nechápu, proč o tom musíme vůbec diskutovat.

Možnost zůstat s dítětem je možnost, né povinnost, nastavení hranic je věcí dohody.

Jako ono se to dobře diskutuje bezdětným a zdravým, na druhou stranu v mé blízkosti jsou lidé, kteří mají trauma z dětství po několika týdenních pobytech v nemocnici bez rodičů a ty otevřeny okna na ty spomínají jinak taky - to je snad nějaký hygienický standard co mě vždy při pobytu v nemocnici iritoval, protože je rozdíl nechat otevřeny okna několik hodin a je rozdíl vyvětrat.

Respektuji závažnost tématu, ale primář Canibal mě pobavil.

Cannibal Corpse

Rozkladaci kreslo nic moc. Dost vrzalo s pri kazdem pohybu jsem sve dite skoro vzbudila. Cloveka boli cele telo. Ale chapu, ze na jip luzko by uz nevlezlo. Jenze nejde odejit na pokoj, kdyz vam dite i v noci trpi, casto se budi a ma bolesti, krece a prujem. Svou pritomnosti jsem vyrazne pomohla sestram. Davala jsem dcerce jidlo, piti, leky, davala ji na nocnik a delala hygienu. Samozrejme ji utesovala a zabavovala pres den. Proste byla klidna. Kdybych tam nebyla, byla by vydesena, paralyzovana, kdyby se ji chtelo na zachod nevim, jak by to delaly ty sestry. Zadne pipatko nebylo, vecne tam na dohled nebyly. Co musim zkritizovat je to, ze jsem nesmela mit perinu. Je to zakazane. Byla mi v noci zima. A clanek nezminuje ani to, ze se za pobyt jako doprovod plati. U deti starsich 6 let. Takze me pobyt stal 3000 korun. Myslim, ze toto by pojistovna proste hradit mela. I to jidlo pro me. Je to presne tak, jak zminujou. Pritomnost rodice vyrazne pomaha lecbe a usnadnuje praci zdravotnikum.

Na židli jsem trávil noce a žena dny. Dcera byla malá a byla šťastná, že má vedle sebe rodiče. Na oddělení nebyla pro rodiče kapacita, tak i za tu židli jsem byl vděčný. Když byla dcera větší, už jsme s ni v nemocnici na dětském nebyli... Chování zdravotníků vesměs dobré ... To ve školce kolikrát na děti otevírali v zimě okno aby měli v pondělí klid...