Nepřipadá vám dehonestující, aby člověk po dvou měsících od vyhazovu z pozice, kterou si budoval celý svůj profesní život, vzal koště, lopatu a reflexní vestu a šel zametat ulice?
Řeknu to na svém případě. Myslím si, že mé vzdělání není úplně nejnižší, a pokud bych se dostal do situace, kdy bych neměl zaměstnání, připadá mi úplně normální i s mými dvěma akademickými tituly vzít to koště a jít zamést sousedům chodník. Co je na tom dehonestujícího? To je přece úplně normální. Každá práce má svou hodnotu, ať je vykonávána hlavou nebo rukama. Možná to je také jedna z těch důležitých zpráv, kterou chceme dát při sociální reformě, že si vážíme každé práce.
Proč má dopadnout toto opatření pouze na občany evidované na Úřadu práce, a ne na ty, kteří nejsou v evidenci a dostávají jiné dávky od státu?
Toto opatření se bude týkat od 1. ledna všech, ať berou podporu v nezaměstnanosti nebo podporu v hmotné nouzi. Kdo se svévolně rozhodne, že nechce pomoc od státu, je to jeho právo. Ale nedostane od státu žádnou finanční podporu, pokud není ochoten se na tom sám nějak podílet.
Neměla by být u starších lidí, u kterých je sehnání nové práce složitější, posunuta hranice ze dvou měsíců na později?
To je vždy na posouzení a na diskusi, kde je ta přiměřená hranice. Někteří říkají, že systém veřejné služby má nastoupit už po měsíci, někteří zase, že se má odstupňovat podle věku. Já si myslím, že zvolené řešení dvouměsíční lhůty je rovné, a jakmile zahájíme diskusi, zda podle věku, nebo podle odpracovaných let, či dosaženého vzdělání, nikdy se nedobereme konce. Současný návrh je nejsrozumitelnější a samozřejmě je potřeba v tomto ohledu zvolit individuální přístup.
A byl byste tedy otevřený nějaké diskusi na toto téma?
Samozřejmě. Pro mě je podstatný ten princip, kdy odvádím svým spoluobčanům aspoň něco za to, že mi pomáhají. Tento princip mi přijde normální, není na tom nic dehonestujícího. Je to naprosto férový vztah mezi tím, kdo pomoc žádá, a tím, kdo ji poskytuje.
Co když bude nezaměstnaný člověk chronicky nemocný, například kardiak? Bude i pro něj platit nutnost si podporu "odpracovat"? Samozřejmě že ne. To je stejné jako v každé jiné běžné situaci – pokud má někdo zdravotní handicap, pokud je nemocný nebo má nějaké jiné vážné důvody, ale stejně tak pokud se někdo účastní rekvalifikačního kurzu, tak tuto povinnost mít nebude.
Jak chcete zajistit práci pro takové množství lidí?
Když se projdeme po našich městech a vesnicích, jednoduchým pohledem zjistíme, že práce, která se dá odvést, je kolem nás skutečně dost.
Nebude to potom takové "pracování, aby se pracovalo"? Že se bude například desetkrát zametat stejný chodník?
Těch špinavých chodníků a ulic, nenatřených plotů a neposekaných luk je opravdu dost. A všem nám to pomůže – jde přece o prostředí, ve kterém žijeme, a není potřeba na to zbytečně utrácet mnoho dalších prostředků, když si v tom můžeme pomoct sami.
Nemůže tato situace dospět do stavu, že pro státní instituce bude levnější zaměstnance propustit a po dvou měsících ho přijmout, aby nepřišel o podporu?
Tohle nesmí udělat. Veřejná služba, o které se bavíme, je služba, která se běžným pracovním poměrem nezajišťuje. Na rozdíl od veřejně prospěšných prací, které jsou alespoň částečně placené, ale touto formou může zaměstnat někoho, kdo potřebuje obnovovat pracovní návyky. Tato otázka je velmi důležitá: kde nastavit hranici mezi veřejnou službou a veřejně prospěšnými pracemi. Je potřeba zajistit, aby lidé ve veřejné službě nemohli ubírat místa na pracovním trhu.
Máte už teď představu, jak to zajistit?
Samozřejmě – veřejná služba musí být nasměrována k veřejným nebo takříkajíc veřejně prospěšným institucím, hlavně k obcím. Například jde o již zmiňované natírání plotů a údržbu parků. Nesmí to ale nahrazovat pracovní poměr.
Vámi vyslovená myšlenka o "odpracování si" podpory může vyvolávat dojem praktik minulého režimu, kdy "nehodící se" lidé museli na nucené práce - tehdy se nehodili politicky, dnes se nebudou státu hodit, protože jsou nezaměstnaní a stojí stát peníze. Je tento výklad podle vás přípustný?
Tato paralela je naprosto nesmyslná. Přece nikdo nikoho k ničemu nenutí. Každý si může vybrat: buď se o sebe postará sám, nebo požádá své spoluobčany, aby mu pomohli. Ale pak je férové, aby alespoň částečně za tuto pomoc odvedl nějakou práci. Žádné nucené práce to nejsou.
Nejde o porušení evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kde je výslovně napsáno, že nikdo nesmí být žádán, aby vykonával nucené nebo povinné práce?
Nucená práce znamená, že někoho nutíte a nedáváte mu jinou možnost. Toto je svobodná volba. Nikdo není nucen pracovat. Pokud někdo chce pomoc od svých spoluobčanů, je férové od něj chtít, aby jim nějakým způsobem tu pomoc vrátil.
Ale podle vašeho návrhu člověk nedostane po dvou měsících žádnou podporu v nezaměstnanosti, pokud nebude vykonávat veřejnou službu.
Pokud nebude ochotný nastoupit veřejnou službu, nedostane nic. Ani podporu v nezaměstnanosti, ani podporu v hmotné nouzi. To je na jeho volbě. Nový způsob říká jasně: máš dvě možnosti. Buď požádáš spoluobčany o podporu a přistoupíš na podmínku, že jim za to budeš muset něco odvést, nebo se o sebe musíš postarat sám.
Zatímco teď je to nastaveno nejdříve jako podpora v nezaměstnanosti a posléze podpora v hmotné nouzi. Nepřijde vám ta změna oproti současné úpravě razantní?
Přijde mi férová.
