Společné podnikání Františka Štěpánka s Tomášem Baťou přerostlo v přátelství a posléze téměř v příbuzenský vztah – zasnoubili se se sestrami, dcerami ředitele zlínské měšťanky Cyrila Babičky.
Ale zatímco Štěpánek si Drahomíru vzal, Baťa se s její sestrou Marií rozešel.
Tento rozchod stojí podle legendy i za rozchodem obou podnikatelů roku 1907. Stali se z nich konkurenti – nejdříve ve Zlíně, kde jejich konkurenční továrny dělila jen řeka Dřevnice, a posléze na dálku, když Štěpánek přestěhoval svůj podnik do Hostivaře u Prahy.
Během první světové války se podnik v Hostivaři rozrostl ve velkou firmu, kam se postupně ze Zlína přesunula veškerá výroba obuvi. Firma vyráběla mimořádně kvalitní obuv značky Ogar a boty vyvážela do celého světa. V roce 1934 pracovalo v hostivařských dílnách 350 lidí.
Stejně jako Baťa i Štěpánek zajišťoval pro své zaměstnance řadu výhod – součástí továrního areálu bylo třeba volejbalové hřiště a proslulosti dosáhlo i firemní družstvo pozemního hokeje.
Idylické časy skončily už v roce 1946, kdy byl podnik, který se za války změnil na akciovou společnost, znárodněn.
"Výroba bot zde skončila pár let poté a místo bot se do prázdných hal nastěhovala autoopravna," vzpomíná Štěpánek.
Jeho rodina se do Hostivaře vrátila až po sametové revoluci. Restituční zákon se však na jejich továrnu nevztahoval, tak musel Jan Štěpánek celý areál rodinného podniku koupit. "Prakticky od té doby areál opravujeme," podotýká Štěpánek.
Bývalou továrnu získal i se zařízením autoopravny – a bylo rozhodnuto. Další kapitolu v rodinném podnikání začala psát auta, a tak vznikla úspěšná firma Auto Štěpánek.
Ale auta nebyla to, co Jana Štěpánka baví celý život. Ten spojil s cukrovinkami.
Život plný sladkostí
"Stejně jako dědeček vyvážím do celého světa, jen už ne boty, ale cereálie," říká Štěpánek.
Kvůli špatnému třídnímu původu nesměl studovat, a tak se vyučil pekařem a cukrářem. Pak dostudoval průmyslovku a nastoupil do modřanské čokoládovny. V ní strávil více než třicet let života. Po roce 1990 se rozhodl podnikat. Když koupil původní rodinnou továrnu, v části zůstala auta a část začal pomalu přestavovat na výrobnu cukrovinek.
Dnes tu z výrobních linek nepřetržitě šestnáct hodin denně sjíždějí tisíce cereálních tyčinek, ale vyrábí se tu i čokoládové figurky a nejrůznější výrobky zdravé výživy.
Sám Štěpánek přitom sladké nesmí, po více než čtyřiceti letech práce se sladkostmi má, dalo by se říci, nemoc z povolání – cukrovku.
"Vyrábíme tyčinky pro firmy, obchodní řetězce, ale i pod vlastní značkou Fly," upozorňuje Štěpánek. Podnik překvapivě nenese Štěpánkovo jméno, ale jmenuje se Rupa.
"Nechtěli jsme mu dávat jméno Ogar, a tak jsme se svolením potomků použili značku Rupa," vysvětluje Štěpánek. Značka připomíná Rudolfa Pachra, výrobce čokolády a zakladatele firmy Rupa, předchůdce dnešní čokoládovny Orion.
