Jak by asi vypadal takový zákrok policie ve výše jmenovaných zemích v případě pana Janouška?
Jen si zopakujme, co provedl. Naboural v opilosti. Ujel a vážně přitom zranil účastníka nehody. Utíkal z místa činu. Po zadržení se ještě vykecával, telefonicky si zařizoval osobní věci a blábolil z cesty lži, že ho zachraňuje dvě stě policistů. Nakonec byl propuštěn.
V USA nebo v Kanadě (ale i v dalších zemích) by dotyčný zřejmě neunikl výstražné střelbě. Po dopadení by ležel na zemi, jeden policista by mu kopanci roztahoval nohy, mířil na něj zbraní, druhý by mu nasadil pouta a prohledal by kapsy. Možná by mimo jiné našel i ten zapomenutý řidičák.
Jakýkoli pokus o argumentaci, protest, nebo dokonce odpor by zvrátily tvrdé slovní pokyny nebo fyzická pacifikace.
Dotyčný by nesměl nic říct do okamžiku, než by byl vyzván, nesměl by udělat jediný pohyb. Odvolávání se na politické kontakty a konexe by se stalo přitěžující okolností.
Mobil v ruce? Nemyslitelné. Žádost o telefonování v opilosti? Nemyslitelné. Že by policisté neprovedli kontrolu na drogy? Nemyslitelné.
Skončil by v cele zadržení do chvíle, než by vystřízlivěl. Pak by začal výslech.
Propuštění? Nemyslitelné. V Americe nebo Británii by čelil obvinění z pokusu o vraždu.
Tam i v dalších zmíněných zemích to zažili velcí a velmi významní sportovci, celebrity (třeba herec Mel Gibson) vydělávající miliony eur i vrcholní politici. Spadla by klec.
U nás to funguje jinak. Máme asi svá pravidla hry.
