Komunismus nemůže být dán na stejnou úroveň jako například nacismus, a to i přesto, že počet přímých obětí komunistických režimů je větší. Komunismus trval několikanásobně déle, měl příliš mnoho podob a mnoho jeho stoupenců se nakonec upřímně postavilo na opačnou stranu barikády.
Ač byl Marx povahově zřejmě nenávistný muž a Engelsovy názory z hlediska moderní vědy mnohdy neobstojí, nejsou to samé jako Hitler s Goebbelsem.
Marx neměl rád Slovany, ale nehodlal zavádět koncentráky. Nálepku komunismu si přisvojilo příliš mnoho lidí. Podle Marxe měl v komunismu člověk dělat "dnes tohle a zítra tamto, ráno lovit, odpoledne rybařit, večer chovat dobytek, po jídle kritizovat, jak mám právě chuť". No neberte to.
Miloslav Ransdorf ve své knize Nové čtení Marxe zase píše, co musí činit dnešní obhájci komunistické perspektivy: "Usilovat o nový, racionální i morální řád lidských věcí a být na straně všech poctivých, neprivilegovaných občanů této země." Kdo by byl proti, že.
Idea třídního boje je tu od počátku komunismu. Jenomže ostrý sociální konflikt mnohde skutečně existoval, stejně jako bída, i když Engels v tom dost přeháněl.
Navíc to byla doba, která měla za sebou francouzskou a americkou revoluci, zatímco Lenina, Stalina a všelijaké národněosvobozenecké hrdlořezy ještě před sebou.
I papež Pavel VI. zdráhavě připouští v encyklice Populorum progressio z roku 1967 možnost revoluce, pokud jde o případ "zřejmé a dlouhé tyranie, která závažně porušuje lidská práva a poškozuje obecné blaho země".
Je snad kvůli tomu zakukleným komunistou? Pokud do toho nechceme zabřednout, suďme za činy, ne za myšlenky nebo slova.
