Na domě nedaleko pražského hlavního nádraží teď popraveného hrdinu Miloslava Jebavého připomíná malá pamětní deska. | foto: Michal Šula, MAFRA

Bojoval proti nacistům, po Únoru ho ale popravili komunisti. Mezi prvními

  • 443
Bojoval proti nacistům a chtěl bojovat i s komunisty. To však stálo jednoho z nejzajímavějších a nejtajemnějších hrdinů třetího odboje život. Miloslava Jebavého od středy připomíná kousek od pražského hlavního nádraží malá pamětní deska, součást projektu Poslední adresa. Stručný nápis na ní však nedokáže popsat jeho mimořádně pestrý život.

Když v červnu 1940 kapitulovala Francie a jednotky cizinecké legie se po těžkých bojích proti Němcům vrátily do Afriky, seržant Miloslav Jebavý s tím nesouhlasil. Chtěl za každou cenu bojovat dál. V marocké Casablance koupil či spíš ukradl rezavou rybářskou loď a dezertoval. Francouzi ho za to odsoudili k trestu smrti. Jeho čin však zaujal Brity, kteří ho na Gibraltaru naverbovali do služeb vojenské tajné služby.

Absolvoval paradesantní výcvik a speciální kurz jednotek commandos. Od roku 1941 působil na území Maroka a Alžírska, v roce 1942 byl nasazen v Libyi.

V druhé polovině téhož roku seskočil padákem nad severní Francií a na počátku roku 1943 byl ponorkou vysazen na jihovýchodním francouzském pobřeží. V červenci 1943 ho však v Montpellieru zatkla francouzská vichistická policie. Do ledna 1944 v Eysses byl ve vězení, odtud se mu podařilo uprchnout a přes Pyreneje se dostal do Gibraltaru a následně do Anglie.

V létě 1944 byl přeložen k francouzské armádě generála de Gaulla, opět do cizinecké legie. S tou se účastnil osvobozovacích bojů, které pro něj v březnu 1945 skončily, když byl na Rýně těžce raněn. Po dlouhém léčení, jež se protáhlo až do 29. února 1946, byl zproštěn služby, za svou bojovou činnost získal několik francouzských vyznamenání.

V dubnu 1946 se vrátil do Československa a začal pracovat v rodinné firmě, jejímž majitelem byl jeho bratr. Neuvěřitelná dobrodružství mu doma nikdo nevěřil, občas byl dokonce považován za chorobného lháře. Ale historici jeho slova potvrzují.

Před 70 lety, 6. března 1949, byl zatčen StB a obviněn z protistátní činnosti, které se měl dopouštět jako hlava rozvětveného spiknutí s vazbami na cizí tajné služby.

„Cílem této ilegální skupiny měl být podle komunistických vyšetřovatelů vojenský převrat s pomocí žatecké a milovické posádky,“ popisuje historik Petr Mallota z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Soud ho v červnu 1949 spolu s dalšími odsoudil za zločin velezrady a vyzvědačství k trestu smrti. Popraven byl 18. července 1949 v Praze na Pankráci. Plné rehabilitace se dočkal až v roce 1991. „Jeho postava se vymyká. Skutečně chtěl bojovat proti komunistickému režimu, připravoval plán na státní převrat,“ uvádí Mallota.

Doživotí – a potom smrt

Jebavý není jediný, koho od středy připomínají desky projektu Poslední adresa. Jen o kus dál, v ulici Na Poříčí, má tu svou Karel Hájek. Mladík z bohaté pražské rodiny se po komunistickém puči zapojil do protikomunistického odboje. Na popud svého známého z vojny se stal součástí ilegální skupiny organizované ze Západu.

Ilegální buňka, která byla dokonce vybavena vysílačkami a udržovala takto spojení, vykonávala činnost od počátku roku 1949 do února 1951, tedy téměř dva roky. Po přestřelce, při které byl zraněn jeden z příslušníků StB, došlo k rozsáhlému zatýkání. Karel Hájek byl zadržen 12. února 1951, načež putoval do vazby StB v pankrácké věznici, odkud již nikdy nevyšel. Po brutálních výsleších byl odsouzen na doživotí.

S takto „mírným“ trestem pro 28letého mladíka se prokurátor nehodlal smířit a okamžitě se proti němu odvolal. Nejvyšší soud jeho přání vyhověl a trest zpřísnil. K popravě došlo dne 9. září 1952 na dvoře pankrácké věznice.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video