Neboť od okamžiku, kdy do hry vstoupila Jana Bobošíková, je už možné všechno.
Kdo chce být prezidentem, navíc po ostudě v první volbě a ještě k tomu za komunisty, tomu se muselo přihodit něco ukrutného. Klíšťová encefalitida nevypadá v únoru pravděpodobně a partnerský truc ve stylu Já ti ukážu, kdo má navrch! taky ne. Vždyť Bobošíková riskuje, že její první dámě – vlastně prvnímu pánovi v případě manžela – znárodní rudí spojenci fabriku.
Zatím to vypadá jako hra. Kolega vzkazuje paní prezidentce, aby si za mluvčí vzala Zuzanu Bubílkovou - baví se představou dvojice "Bobo a Bubu" na Hradě. Přispět by mohli i sourozenci Gondíkovi se svou GoGo show, k níž se hodí též tance hula-hula a slavný filmový huhu koktejl - zkrátka jeden velký bláznivý Mumuland.
Jenže švanda slábne, jak dobrovolných kandidátů přibývá. Nemine den, aby se médiím nehlásil další statečný neznámý, jenž zkrátka ví, že na prezidenta má. A přesně jako v X Factoru vleče družinu věrných, kteří vykřikují: Jasná páka, náš Fanda to zvládne, když ho nezvolíte, o hodně přijdete, do smrti budete litovat!
Vůbec nemusí jít o lidi takzvaně "s papíry na hlavu", nýbrž o důsledek divadélka posledních dní. Nejprve jsme si předvedli, jak vypadá "veřejná" volba, nyní se rojí ukázky, jak by mohla vypadat ta přímá.
Nástup Bobošíkové pouze posiluje pocit, že prezidenta může dělat kdokoli, že o nic nejde, a proč to tedy nezkusit – jako mysliveckou tombolu nebo přihlášku do Milionáře. Když se to nepovede, svět se nezboří. Půjdu domů, v hospodě to zapijeme, bude legrace a oni příště prubnou někoho dalšího.
Koho už by musela opozice nasadit, aby konečně přišlo osvícení, že volba pouze pro negaci rovná se ubohost? Snad slečnu Škrlovou? Na druhou stranu rojení rádobyprezidentů odhaluje dutost hesla Volme změnu.
Bobošíková by jistě byla změna a Škrlová ještě víc. Umí se přece měnit v holčičku i školáka, na Hradě by každé ráno trnuli, kdo vyleze z ložnice.
Změna zní pokrokově, mladistvě, líbivě – ale jaká změna, proč a k čemu? Změna čistě pro změnu postrádá smysl. Změna jsou nové záclony, ale taky chalupa lehlá popelem. Es kommt selten etwas besseres nach, dí opatrné německé přísloví - sotva přijde něco lepšího.
Zatím na posedlost změnou doplácí jen chudák František Vláčil, jehož posmrtnou výstavu dnes na Hradě slavně otevřou – a zítra kvůli volbě prezidenta zase veřejnosti uzavřou. Když už pro nic jiného, tak alespoň z úcty k velkému filmaři by měli ti mrňaví vynálezci trucprezidentů svůj nábor soutěžících ukončit.
