Uplynulo pětačtyřicet let od doby, kdy lidé zkoušeli otáčet směrníky na silnicích, aby cizí tanky zabloudily. Kdy lidé z rozhlasu vrhli všechnu svoji energii do nelegálního vysílání a ulice zdobila hesla ve smyslu "Ivane, běž domů". Pamětníci z Pardubic a východních Čech, které oslovila MF DNES, vzpomínají na tehdejší časy, jako na ty z nejtěžších, které prožili.
Do Pardubického kraje dorazily hlavně tanky s polskými vojáky, na pardubickém letišti přistála sovětská letecká bojová technika.
Lidé byli zmatení, nevěděli, co se děje a hlavně proč. Po půlnoci se mnozí probudili hlukem, který se jim ozýval za okny a rozhodli se konat.
Zamazávali označení ulic, psali nápisy
"Někdy po půlnoci mě vzbudila kamarádka se slovy: Jsou tady spojenci! Nechápal jsem, načež dodala: Vole, Rusové! Tak jsem ještě rozespalý nasedl na motocykl a odjel sloužit na vysílač v Krásném. Tam jsme se snažili zajistit vysílání, dokud to jen šlo," vzpomíná Miroslav Hoza z Pardubic, který na televizním vysílači pracoval jako technik.
Jiní se snažili co nejvíce zpomalit a znesnadnit postup vojsk po českém území. Měnili směrovky na křižovatkách, zamazávali nápisy ulic nebo je úplně odstraňovali. U stadionu v Pardubicích vznikla blokáda benzinové pumpy vytvořená osobními automobily a motocykly. Mnohé vzpomínky na srpnové události jsou zaznamenány v městských a obecních kronikách.
Kronikář obce Helvíkovice na Orlickoústecku situaci popsal následovně: "Naší obcí projíždějí směrem od Žamberka polští vojáci s transportéry a tanky; na křižovatce u mostu ku Kameničné zřejmě s odstraněnými ukazateli jsou v rozpacích, kterým směrem mají jet."
I letadlům se snažila česká obsluha znesnadnit přistání. Letištní plocha v Pardubicích se zaplnila předměty. Pardubické letiště bylo poslední mezi velkými letišti v republice, na kterém 21. srpna přistály velké dopravní antonovy a stíhací migy. Na přistávací ploše ve Skutči čekaly na sovětské piloty kupky sena a pásly se tam krávy.
Odpor vůči polským tankům lidé dávali najevo především štětcem a barvou. Vznikaly nyní již legendární nápisy po zdech a výlohách. "Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil." "Co Rusáci, co blbnete, vždyť se nám tu nevejdete". Nebo také rušením "družeb" a členství v organizacích. Mnoholetá přátelství byla zapomenuta.
Města připravila koše pro průkazky SČSP
Největší členský úbytek tehdy zaznamenal Svaz československo-sovětského přátelství. Členské průkazy SČSP a propagandistické letáky se vyhazovaly hromadně do košů, která města nechala pro tento účel připravit. Na vývěsní tabuli v obci Lanšperk na Orlickoústecku se oznamoval konec SČSP dokonce partem tohoto znění: "Oznamujeme všem přátelům a známým, že nás opustil náš drahý SČSP (Svaz československo-sovětského přátelství). Skonal náhle ve středu dne 21. srpna 1968 v časných ranních hodinách na následky moskevské epidemie. Slavnostní vykropení a pak zakopání provedl hrobník Leonid Brežněv."
Všude panoval ale hlavně strach. Před obchody se tvořily fronty, protože lidé skupovali potraviny. Ve starších lidech se probudila vzpomínka na doby válečné, na německé vojáky a skupovali ve velkém mouku. Žádanou surovinou byl i benzin. V Hrobicích zaměstnanci vodárny přesto projevili velkou statečnost, když zahnali polské jednotky, aby ochránili zdroj pitné vody. Báli se, že ji Poláci znečistí benzinem.
