To, že nedostatečně bojuje s dezinformacemi, vyčetl nedávno vládě prezident Petr Pavel. Podle Miloše Gregora je ale kritika hlavy státu nespravedlivá.
„Vláda určitě může dělat víc a troufám si říct, že je spousta velkých témat a pomyslných domácích úkolů, které jsme jako Česká republika v této oblasti nesplnili. Ale zase říkat, že vláda nedělá vůbec nic, nebo když použiji slova pana prezidenta, že dělá méně než minimum, tak mi to přijde dost zkratkovité a neférové,“ myslí si poradce.
Co je to dezinformace?
Dezinformace je podle premiérova poradce informace, která je lživá nebo nějakým způsobem zkresluje realitu a je šířena záměrně s cílem oklamat publikum. Na jejím počátku je ale jednoznačná lež, kterou lze jednoduše vyvrátit.
Za dezinformátora by však neměl být považován člověk, který pouze prezentuje odlišný názor a nedopouští se přitom lži. „Pokud někdo například sympatizuje s diktátorem, tak já si tohoto člověka nebudu vážit, ale není to dezinformátor nebo lhář. Jen věří něčemu, co je pro mě neakceptovatelné.“
Role Miloše Gregora jako premiérova poradce pro informační gramotnost a boj s dezinformacemi nespočívá v tom, že by upozorňoval na hrozby ze strany zahraničních zpravodajských služeb, které by mohly ohrozit integritu českého státu. To má v rámci své agendy na starosti premiérův poradce pro otázky národní bezpečnosti Tomáš Pojar.
Pro Miloše Gregora představuje nejdůležitější úkol co nejlepší strategická komunikace státních institucí. Každé ministerstvo, každý úřad totiž komunikuje s veřejností a snaží se individuálně vyvracet dezinformace, které se objevují ve veřejném prostoru, a to na denním pořádku.
Důležité podle něj je, aby stát mluvil jednotně a dokázal reagovat na lži, které mohou představovat významný problém. To se podle Gregora podařilo například při tragédii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Dezinformace si vyrábíme v Česku
„Tehdy se dařilo dezinformace velice rychle vyvracet. Když se například objevila fáma, že střelec má být údajně Ukrajinec, tak velice záhy dostali novináři odpověď, kde bylo věrohodně doloženo, že to Ukrajinec není. Nebo když se objevily informace, že má mít ukrajinské zbraně nebo zbraně, které měly putovat na Ukrajinu, dostali novináři okamžitě zprávu, že to tak není.“
Kdo tedy podle něj nejčastěji v Česku dezinformace produkuje? „Dezinformací z Ruska je tady nemalé množství, ale my si tady jejich velkou část produkujeme sami. Jsem přesvědčen, že lidi, kteří tohle záměrně vyrábí, je třeba postihovat a tvrdě trestat, protože tím podvrací a rozvrací společenskou soudržnost.“
„Často využívají strach, hrají na nejnižší emoce a pudy a jenom se na tom cynicky snaží vydělat politicky nebo finančně,“ dodává Gregor.
A jaké má stát v tuto chvíli prostředky na to, aby čelil dezinformacím? „Pokud někdo cynicky a opakovaně šíří dezinformace, tedy lži, které jsou společensky nebezpečné, máme legislativu, která pamatuje na šíření poplašných zpráv. A myslím si, že by tady měla být tahle legislativa uplatňována.“
„Pokud tomu část společnosti naletí, nevidím cestu v tom, abychom tuto část nějak trestali nebo sankcionovali. Spíše bychom měli omezovat ty, kteří jsou těmi cynickými politickými šmejdy, protože se chovají jako prodejci hrnců,“ říká Gregor.
Chybí mediální zákon
„Do příštích sněmovních voleb máme přibližně něco přes rok a půl a ve Sněmovně máme politické rozložení sil, jaké máme,“ konstatuje poradce. „A ve chvíli, kdy SPD z velké části roste na dezinformacích nebo emocích, které tyto dezinformace vyvolávají, a i u hnutí ANO můžeme občas vidět, že k tomu má také tendenci sklouznout, vzpomeňme na prezidentskou kampaň pana Babiše před druhým kolem, tak si nedovedu představit, že by teď vláda přišla s nějakým velkým zákonem, který by tohle nějak řešil.“
„Asi nám ale chybí nějaký mediální zákon, který by reflektoval realitu online světa a našeho fungování v online prostředí,“ míní Gregor. „Pokud jde o nějaké vlivové operace, tam musí být aktivní zpravodajské služby a další orgány, ale pokud se bavíme o běžných řetězových mailech a nesmyslech na sociálních sítích, na internetu a v hospodách, tak jsem opravdu přesvědčen o tom, že cesta je opravdu ve vzdělávání společnosti.“
Nikdy podle něj nedosáhneme stavu, kdy budeme stoprocentně všichni umět identifikovat manipulace a lživé informace. „Ale měli bychom se snažit, aby procento lidí, kteří tuto schopnost nemají, bylo stále menší. A také abychom se dokázali rozhodovat na základě hodnot, kterým věříme, a ne informací, které nám někdo podsouvá na základě manipulací.“
Jaký je záměr vlády v boji proti dezinformacím na školách? Nemohly by v osvětě pomoci také knihovny? A jakou roli v boji proti fake news mají hrát média? I na to odpovídal Miloš Gregor v Rozstřelu.
