Každého musí napadnout, proč tu stížnost k Ústavnímu soudu dává Melčák až teď, pár týdnů před volbami. Proč ji nepodal už dávno, na jaře, případně už před jedenácti lety, kdy také byly mimořádné volby.
Když sám přestupoval z ČSSD k vládní koalici, domnívali se mnozí, zejména politici z ČSSD, že i on porušuje ústavu. Porušení viděli v tom, že zradil své voliče a stranu, za kterou kandidoval. Melčák se hájil, že mandát poslance není vázaný, nepatří ani lidu, ani žádné straně, nýbrž jen tomu zvolenému člověku.
Když si parlament odhlasuje, že zkrátí volební období, můžeme to chápat jako normální demokratický projev vůle zákonodárců. Sice dost kostrbatý, ale přirozený: politický systém se rozsypal, kdo jiný než lid ve volbách ho má opět rekonstruovat a v nové situaci nově rozdat mandáty?
Jiné postupy než volby vedou k pletichám, zákulisním trikům a nesrozumitelnosti politiky. Melčák má ale pravdu, že by parlament neměl rozpady koalic, nedůvěru vládě a další mocenské karamboly řešit improvizovanými zákony na jedno použití, nýbrž že by měl systémově upravit ústavu.
Postup jmenování tří vlád je nepružný, zdlouhavý a žádná politická sestava se k němu nebude chtít uchýlit, protože přináší ztrátu nejen politickým stranám, ale i státu a lidem.
Jenže parlament se k zásahům do ústavy zatím neodhodlal. Stejně tak se neodhodlal k zásahům do volebního zákona, který je stálým zdrojem slabých a nemohoucích vlád i vládních krizí. Opravovat ústavu není žádná hanba. Některé slabiny a nedostatky se za šestnáct let České republiky už projevily, ale v politicky rozkymáceném státu do ústavy nechce nikdo šťourat.
Politické strany si také neumějí odhadnout, jestli by změny ústavy byly pro ně výhodné, nebo ne. Úvahy o způsobu volby hlavy státu se mění podle toho, jak by změna volby konkrétnímu kandidátovi prospěla, či uškodila. Otázka, co by prospělo republice, stojí stranou.
Melčákovo politické přestupování ve Sněmovně hodnotí lidé jako korupční. Problém je, že nějaký zrádce se napravo nebo nalevo zjevit musel, aby při volebním patu sto ku stu mohla vláda vzniknout. Dokud se neupraví zákony, přeběhlíci tu budou, ať podplacení nebo idealisté, protože budou zapotřebí.
Zakázat přeběhlictví nelze, vždy je lepší, když mandát patří poslanci, než kdyby patřil politické straně. Melčák chce zakázat předčasné volby, což dává smysl ještě menší. Mohl by zkusit dodat, jak si představuje další vývoj.
Kde teď najde koalici podle voleb z roku 2006, co udělá s Fischerovou vládou, jak uzná předčasné volby z roku 1998? Budou neplatné? Z poměrů ve státě by byla ještě větší komedie. Zdá se, že smyslem jeho návrhu je jen ten návrh sám, zazlobit a připomenout se.
Ústavní soud pracuje pomalu, stěží dá nějaký nález před podzimními volbami. Ty proběhnou, vznikne vláda, pak řekne Ústavní soud, že to byly volby protiústavní?
Jeden smysl Melčákova stížnost snad má. Možná posílí přesvědčení příštího zákonodárného sboru, že je opravdu nutné do ústavy sáhnout a opravit ji. Můžeme se dočkat groteskního šklebu dějin: i mimořádné volby dopadnou sto na sto. A celá komedie se bude hrát znovu. ¨
S novými přeběhlíky, aférami, obviňováním z podplácení i s podplácením, které každý větří a nikdo nedokáže. Vznikne tak další nestabilní a slabá vláda, s níž budou opět cloumat podivíni melčákovského typu.
