"Lysohlávky jsou dobrý, ale tohle je prostě něco jinýho. Jednou jsem měl pocit, že lítám," popisuje účinky žabího "tripu" dvacetiletý biolog Martin, jehož jméno redakce na přání změnila.
Populární jsou zejména ropucha obecná, zelená a coloradská. Někteří ze studentů, kteří vaří z lysohlávek třeba guláš, žáby dokonce právě kvůli jejich drogovému potenciálu začali chovat.
"Žáby obsahují spoustu jedů a každý v první fázi omračuje vědomí, tělo se přiotráví. Ale zatím se to neprobírá ani v kuloárech, s tím jsem se ještě během své praxe nesetkal," říká překvapeně drogový expert Štefan Schwarz z jihočeského občanského sdružení Prevent.
Halucinogenní je i mlok
Podobných účinků jako s žábou lze dosáhnout i s mlokem. Ti totiž mají také jedové žlázy. Tvrdí to budějovický zoolog Ondřej Srb, který se specializuje právě na žáby a sám chová tři druhy z Jižní Ameriky. "Zkoušel jsem mloka, to mě jen štípal jazyk, ale žáby ne, ty mám na okrasu. Může to mít dopad na játra, případně na ledviny," říká Srb.
Mezi svými žábami má i pralesničku, která jedy umí vytvořit, ale musí se speciálně krmit. Jenže když se odchová, další generace už toxin nemá.
Ropuchy jako zdroj halucinogenu jsou známé již déle, v 80. letech se v USA rozšířilo kouření cigaret obsahující usušené ropuší kůže. "I v evropském okultismu se to objevilo, šamani sbírali sekret, ten se sušil a pak jedl," doplňuje Srb. Olizování živých žab je žhavá novinka, u níž je však potřeba překonat odpor k nepříliš pohlednému tvorovi.
"Několik uživatelů tohoto jedu se již otrávilo, když místo ropuchy coloradské olizovali ropuchu velkou. Její výměšek totiž obsahuje rovněž steroidní glykosidy, které působí jako silné srdeční jedy," upozornil toxikolog Jiří Patočka ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.
Nabízí se tak otázka, nakolik jsou pravdivé pohádky o dívkách, kterým se po polibku promění odporná ropucha v krásného prince. "Kdyby byl ten toxin hodně nastřádaný, asi by taková halucinace vzniknout mohla," připouští Srb.
