Profesor Luboš Petruželka, přednosta Onkologické kliniky 1.LF UK VFN a ÚVN v...

Profesor Luboš Petruželka, přednosta Onkologické kliniky 1.LF UK VFN a ÚVN v Praze. | foto: Petr Kozlík, MAFRA

Rakovině jde předejít zdravým životním stylem, říká profesor Petruželka

  • 250
Každých dvacet minut zemře v Česku jeden člověk na rakovinu. Ročně u nás zhoubným novotvarem onemocní 80 tisíc lidí, přičemž šedesáti procentům nádorů lze zabránit zdravým životním stylem. ,,Největší zabijáci jsou rakoviny slinivky břišní, glioblastomy v mozku a malobuněčné karcinomy plic,“ říká přední český onkolog Luboš Petruželka.

Onkologii se věnujete už čtyřicet let. Jak se za ta léta obor změnil?
Když jsem nastupoval, byl zaměřen hlavně na ozařování. Známí mě od něj odrazovali. Že je to jen tišení bolesti a nic víc. A ať si vyberu něco lepšího.

Asi to nebyl úplně pozitivní obor.
Ne, protinádorových léků bylo málo. Dokonce se pacientům ani nesdělovala diagnóza jejich nemoci. Chorobopisy se před pacienty schovávaly, i když ti samozřejmě tušili, jak na tom jsou.

Myslíte, že to souviselo s režimem?
Asi také. Vše se tajilo. Pamatuji si, že jsme i řešili, jak se bude nově ustanovená klinika jmenovat. Neměla by se jmenovat onkologická, pacienti by hned poznali, že onemocněli zhoubným nádorem. Spíše se používal termín radioterapie. Pojmenování onkologická klinika jako první tohoto druhu ale nakonec zvítězilo.

Kdy se ty poměry změnily, po revoluci?
Ještě před ní obor začal směřovat ke klinické onkologii. Kolem pacientů se přestalo chodit po špičkách a začalo se o rakovině více mluvit. To byl ten zásadní obrat. A myslím, že revoluce k tomu dost přispěla.

V jakém smyslu? Že jsme se více otevřeli světu?
Jednoznačně. Do té doby jsme sice mohli studovat občas dostupné knížky a časopisy s onkologickou tematikou, ale neměli jsme možnost jezdit do zahraničí, na konference a poznat, jak se onkologie vyvíjí ve světě. Po devadesátém roce se ten obor velmi rozvinul.

Jak vypadá léčba rakoviny dnes?
Stále platí, že je důležitá včasná diagnóza. První volbou u časných stadií zhoubných nádorů bývá lokální léčba, tedy chirurgické odstranění nádoru a radioterapie. K nim se přidává systémová léčba. Dříve to byla nejčastěji chemoterapie, která ale dnes začíná ztrácet na svém původním významu. Na vzestupu je terčová neboli cílená léčba.

V čem spočívá?
Jsme schopni v těle přesně identifikovat struktury, které chceme léčbou zasáhnout. Léky tak mohou působit přímo a pouze na nádorové buňky. Od roku 2014 se pak opět využívá imunoterapie.

Platí stále, že nejhorší rakovina, největší strašák, je rakovina slinivky břišní?
Ano, u tohoto karcinomu jsou výsledky skutečně celosvětově nejhorší.

Čím je to způsobeno?
Může za to více aspektů. Je to nádor, který se vyvíjí velmi plíživě, pozvolna a bez příznaků. A pokud jej odoperujeme, což jde asi jen u osmi až deseti procent, ještě to neznamená, že je pacient vyléčený. Šedesát procent nádorů zrecidivuje.

Vrátí se?
Ano. Většinou už v době diagnózy má někde založena další ložiska. Doba přežití těch velmi časných stádií je nejdelší a je snaha, aby jich přibývalo, ale zatím se to příliš nedaří. Neexistuje totiž žádný účinný screening. Cílem je proto vytipovat rizikové pacienty a ty dál podrobněji vyšetřovat a sledovat.

Kteří jsou rizikoví?
Rizikovými faktory jsou kouření a nadměrná spotřeba alkoholu. Jako o možném rizikovém faktoru se uvažuje také při časně vzniklém diabetu druhého typu.

V počtu pacientů s rakovinou slinivky jsme mezi prvními na světě. Je to tím, že lékaři u nás přijdou na více případů, nebo je to skutečně tak, že lidé v Česku opravdu více trpí touto rakovinou?
Ve srovnání s řadou jiných zemí je u nás skutečně velmi dobrý systém registrace nádorových onemocnění. Každé nové onemocnění je zaznamenáno. Kauzálních příčin je více. Samozřejmě se na číslech podepisuje nezdravý způsob života. Kouření, nadváha, alkohol a nedostatek pohybové aktivity patří mezi ty hlavní. Nicméně někteří pacienti nemají vůbec žádné rizikové faktory.

Žijí zdravě?
Ano. I když je pravda, že pacient může říct, že nekouří, nepije, ale většinou ani on sám neví, co vše konzumuje. V dnešní době nevíme, co je v jídle, které koupíme lacino v supermarketu. Různé přidané látky, není v našich silách vše kontrolovat. Každopádně u pacientů mladších padesáti let je třeba hledat možný hereditární podklad.

Zda není na vině dědičnost?
Ukazuje se, že až deset procent nádorů slinivky jsou genetického původu.

A co další nádory, jak jsme na tom v porovnání se světem?
U nás je zajímavé to, že jsme na jednom z předních míst u nádorů ledvin. Vysvětluje se to různými teoriemi. Jednak přibylo soukromých urologických ambulancí, takže se více vyšetřuje ultrazvukem, což se dřív nedělalo. Dalším důvodem může být nadměrné užívání analgetik.

Na prvních místech jsme i s rakovinou tlustého střeva a konečníku, že?
Ano. Myslím, že screeningový program pro tyto nádory je u nás nejdůležitější.

V diskusích na internetu jsem narazila na dotaz, jak se rozeznají nádory konečníku od hemoroidů?
No právě. On to každý podceňuje, má problémy s konečníkem, krvácí, ale přijde až ve chvíli, kdy už má třeba postižené i jiné orgány.

Jenže když zadám téměř jakýkoli příznak na internet, dočtu se, že může jít o rakovinu. Na druhou stranu, nádory se často vůbec neprojevují, nebo až ve fázi, kdy už bývá pozdě. Jak tedy vědět, kdy jít k lékaři?
To je ta zrada rakoviny. Těch příznaků je tolik a zároveň, když už je mám, tak se vlastně o rakovinu vůbec jednat nemusí. Právě proto jsou screeningy. Pokud už se rakovina projeví, tak se skutečně většinou jedná o pokročilé onemocnění. Je sice řada nových léčebných možností, ale výsledky jsou pak výrazně horší než u časných stadií.

A jak se například projeví? Kromě krve ve stolici.
Když vykašláváte krev, je to jednoznačný příznak jít k lékaři. To samé gynekologické krvácení mimo cyklus. U karcinomu tlustého střeva může být nemocný unavený. Je to z toho důvodu, že má úbytek červených krvinek. Rakovina slinivky břišní se může zase projevit bolestmi zad nebo zežloutnutím, protože nádor utlačuje žlučové cesty. Jen z příznaků odhalit rakovinu je těžké.

Je všeobecně známé, že kouření je karcinogenní. Vy jste ale zmínil i alkohol, který někteří lékaři ve zdravé míře naopak doporučují.
Primární prevence je možná cestou vyloučení rizik. Co se týče alkoholu, nejhorší jsou destiláty. Ale i takzvaná rozumná spotřeba alkoholu navyšuje riziko vzniku rakoviny. Ovšem i když nebudete vůbec pít ani kouřit, tak to ještě neznamená, že nemůžete onemocnět rakovinou. Můžete ale výrazně omezit rizikové faktory.

Setkáváte se s případy, kdy lidé žijí zdravě, nikdy nepili ani nekouřili, v rodině rakovinu nemají a stejně se u nich objeví?
Ano. Ale je to výjimečné. Genetická mutace může vzniknout náhodně. Teď například přibývá žen s karcinomy plic, které nikdy nekouřily.

Narazila jsem na studii, podle které má na vznik rakoviny vliv i to, když člověk v noci nespí. Třeba zdravotní sestry, které slouží noční. Prý mají až o padesát procent vyšší riziko. Je to možné?
Nelze to vyloučit. Velkou roli hraje i psychika, stresy a traumata. Třeba úmrtí v rodině. V Americe byla prováděna epidemiologická studie s rodinami, kde zemřel jeden z manželů. A zjišťovali, jaký byl výskyt rakoviny u toho přeživšího. A byl vyšší než v běžné populaci.

Mají na vznik rakoviny větší vliv vnější, nebo vnitřní faktory?
Čím se dostanete do vyššího věku, tím více se kumulují vnější faktory. Čistě geneticky podmíněných karcinomů je asi osm až deset procent. Ty se projeví obvykle v časnějším věku.

Takže okolo devadesáti procent rakovin vzniká na základě vnějších vlivů?
Ano. Dokonce britští epidemiologové říkají, že šedesát procent případů rakoviny je preventabilních, tedy že jim lze předcházet.

Má člověk, který prodělal rakovinu, někdy jistotu, že je vyléčený?
Může být vyléčen ihned po chirurgickém odstranění nádoru. Záleží ale na tom, zda v těle nejsou ještě nějaké reziduální buňky. To už jsme dnes většinou schopni zjistit tekutou biopsií.

Tedy z krve?
Ano. A následnou terapií po primárním chirurgickém výkonu je můžeme zahubit. Někdy dokonce samy zaniknou. Nicméně u řady nádorů se ještě rok po zákroku podává takzvaná zajišťovací adjuvantní léčba. Každopádně je velmi obtížné říci, že je organismus úplně vyléčen. Čím dál častěji se u vyléčených pacientů totiž objevují další takzvané sekundární nádory.

Takže se pacient musí doživotně hlídat?
Musí se hlídat. A jde o to, kdo a jak je bude hlídat. Nemocných přibývá a lékařů je málo. Snažíme se o to, aby péči o tyto pacienty přebrali praktičtí lékaři, ale je to organizačně složité.

Jsou nějaké mýty o rakovině?
Je jich řada. Třeba se říká, že chemoterapie vám zlikviduje imunitu, budete po ní zvracet, a proto ji lidé odmítají. To všechno už dávno neplatí, už je to mnohem šetrnější.

Pacientům už po ní není zle?
Dnes existuje plno léků, díky kterým tomuto nežádoucímu jevu předejdeme. Řada lidí to zvládá naprosto bez obtíží a může na léčbu docházet ambulantně bez nutnosti hospitalizace.

Prý se dnes až osmdesát procent nemocných léčí ambulantně?
Přesně tak. Další mýtus je, že pokud už pacient dostane v rámci léčby nějaký opiát nebo náplasti na bolest, tak už je to známka toho, že rakovina postupuje a je nezvládnutelná. Ale to není pravda. Jedná se o léčbu bolesti, která se dnes také zlepšuje a pomáhá pacientům žít kvalitní život.

Ale předpokládám, že nádor v počátečním stadiu nebolí.
To ne, ale i když bolí, tak to ještě neznamená, že pacientovi není pomoci.

Říkal jste, že se lidé bojí chemoterapie kvůli bolesti. Odmítají ji třeba i kvůli obavě, že jim vypadají vlasy?
Zejména ženy. Důležité je, že po ukončení léčby vlasy znovu narostou. Ovšem teď se stále častěji začíná provádět podchlazení kštice v průběhu aplikace, aby se cytostatikum nedostalo k vlasovým kořínkům. Pak se zvyšuje pravděpodobnost, že vlasy nevypadají.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video