Padesátiletý muž se dozvěděl, že má rakovinu a před sebou pár týdnů života. Zhroutil se. Pětatřicetiletá žena to vzala přesně naopak: když jí lékaři konečně na rovinu řekli, že má nádor, ulevilo se jí. Do té doby se zmítala v pochybnostech.
Na případech z praxe přední lékaři obhajovali názor, že co pacient, to jiná osobnost. A že všem tedy nelze říkat vše na rovinu. Debata se vede kvůli návrhu zákona, který předkládá ministerstvo zdravotnictví.
Zákon nově ukládá doktorům, aby pacientům detailně řekli, co jim je, jaké mají možnosti léčby a jaká jsou rizika. Ale ponechává jim "zadní vrátka": když usoudí, že je to v zájmu pacienta - mohou pravdu na nějaký čas zadržet. Tato formulace je terčem kritiky například vládního výboru pro lidská práva: obává se, že lékaři ji budou zneužívat a nebudou s pacienty nadále dostatečně komunikovat.
Není to černobílé
"Pacienti samozřejmě mají znát diagnózu. Ale pravda může být hlavně v onkologii krutá," namítl onkolog Pavel Klener. "Když pacientovi řekneme diagnózu i prognózu, může upadnout do hluboké deprese. Ta může ohrozit léčbu," dodal. V praxi zažil situace, kdy se původně beznadějný stav náhle zvrátil k lepšímu, a naopak.
Členka vládního výboru pro lidská práva Vlaďka Bošková však tvrdí, že podle mezinárodních úmluv by si měl sám pacient rozhodnout, co chce slyšet a co ne. Záleží podle ní hlavně na tom, jak lékař informace sděluje. "V západních zemích se bazíruje na schopnosti lékaře umět říkat nepříjemné skutečnosti citlivě a navodit atmosféru důvěry. Schopný lékař umí mluvit s lidmi a umí i při velmi nepříznivé prognóze dát i určitou míru naděje," uvedla Bošková.
"Můj známý, praktický lékař ve Švýcarsku, ač je mu přes 50 let, chodí znovu na trénink v komunikaci. Pacienty, kteří umírají, doprovází i domů a mluví s rodinou až do posledního dechu," dodala.
Boj s časem
"Kde na to máme vzít v našich podmínkách čas?" namítají lékaři. Chirurg Pavel Pafko popsal svou kliniku: při vizitě se může lékař zdržet u pacienta čtyři až pět minut, za celý pobyt v nemocnici na něj má dohromady hodinu.
Absolutní právo na veškeré informace by podle Pafka mohlo vést v praxi k absurdním situacím: "Sestra by při píchání injekce musela pacientovi přečíst celý příbalový leták o podávaném léku. Stejně tak bych musel pacientovi před banální operací kýly sdělit, že může umřít třeba třetí den po operaci - i to se totiž stalo."
Řada pacientů má podle psychiatra Oldřicha Vinaře tendenci rozhodovat se v rozporu s tím, co je pro ně nejlepší. Výzkumy v USA podle něj ukázaly, že 80 procent lidí dá přednost méně účinným lékům na vysoký krevní tlak jen proto, že mají méně vedlejších účinků, ačkoli jim daleko víc hrozí, že je za pět let skolí infarkt.
