Pádům dětí z lanovek mají zabránit dospělí. Legislativa je na provozovatele krátká

Sobotní neštěstí, kdy se šestiletá dívka vážně zranila při pádu z lanovky v lyžařském areálu v Harrachově, nastolilo otázku, nakolik jsou tato zařízení bezpečná. Jejich kontrola spadá pod zákon o drahách. Příslušný úřad kontroluje všechno – zaměřuje se na lanové a nosné systémy, strojovnu i sedačky.

„Nemůžeme uhlídat, co se děje na trati. Jak se lyžaři na sedačce chovají, je jejich zodpovědnost,“ tvrdí provozovatelé.

Horská služba považuje lanovky za bezpečné v případě, že na nich uživatelé dodržují vše, co dodržet mají. „Pokud tam budou lidé dělat hlouposti, neštěstí se může stát kdykoliv. Je to stejně jako na silnici. Když jedete podle předpisů, možnosti nehody snížíte na minimum. S lanovkou je to stejné,“ říká náčelník horské služby v Jeseníkách Michal Klimeš. 

Při pádu z lanovky v Harrachově se těžce zranila šestiletá dívka

Lanovky a sedačky mají jasné, standardizované rozměry. Provozovatelé musejí během sezóny lanovky pravidelně kontrolovat. Denně měří před začátkem provozu délku lana kvůli pnutí, u vleků pak jednou týdně. Podle ředitele SkiResortu „Černá Hora – Pec“ Petra Hynka dělají pro bezpečnost maximum. 

„Používáme jen certifikované sedačky. Na lanovku mohou děti jen v doprovodu dospělé osoby a předpisy jsou u nás daleko přísnější než třeba v alpských zemích. Je to neštěstí, kterému se však dá zabránit tím, že se na lanovce budou lidé a děti chovat tak, jak mají. Z devadesáti procent jde v těchto případech bohužel o selhání lidského faktoru,“ vysvětluje Hynek. 

Lanovky jsou u nás na dobré úrovni, Harrachov je na špičce

Bezpečnost na lanovkách je dostatečná i podle Asociace lanové dopravy. Vzhledem k přísnosti stávajícího zákona nevidí prezident asociace Jakub Juračka moc možností, jak prevenci a pasivní zabezpečení ještě zvýšit. 

Pád z výšky a jeho následky

Prof. MUDr. Petra Havránek, CSc., přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK Thomayerova nemocnice popisuje, co mohou pády z výšky lidem způsobit.

Pády z výšky patří k takzvaným vysokoenergetickým úrazům. Při dopadu dochází prudkým zbrzděním k narušení některých částí lidského těla. Může dojít ke zhmoždění mozku, zhmoždění plic nebo srdce, roztržení jater nebo sleziny, dochází také k roztržení tenkého střeva v jeho horních částech. Může se však odtrhnout i celý orgán (ledvina, slezina, srdečnice-aorta). 

Nejčastěji dochází ke zlomeninám kostí. Při pádu na nohy se lámou patní kosti, kosti v okolí hlezenních kloubů a obratlová těla. Dopadne-li poraněný na hlavu, nebo horní končetiny, dochází k poranění lebky, krční páteře a zápěstí či loktů.

Profesionálové (parašutisté, vojáci) umějí korigovat často pád tak, že následky jsou minimální. S výškou pádu se však tato možnost zmenšuje. Konkrétně děti, zvláště malé, jsou díky malé hmotnosti a elasticitě kostí oproti dospělým velmi odolné při pádu z výšky. Nejsou vzácné případy, kdy batole vypadne třeba ze 4. patra, i z větší výšky, a způsobí si jen nevýznamné pohmožděniny. 

„Pamatuji případ malého dítěte, které vypadlo ze 7. patra panelového domu a téměř nic se mu nestalo,“ říká Prof. MUDr. Petra Havránek, CSc., přednosta Kliniky dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK Thomayerova nemocnice.

„Lidé vlastně nákupem permanentky uzavírají smlouvu o přepravě. To si ani spousta lyžařů neuvědomuje. Existují provozní řády, obsluhy vleků a lanovek, zábrany a další věci, které mají nehodám zabránit. Provozovatelé musí dodržovat zákon o drahách, takže lanovka je braná v podstatě jako vlak. V zahraničních horách mají většinou pro vleky vlastní zákony, které jsou benevolentnější než naše a setkáváme se i s tím, že si z nás chtějí vzít příklad a aplikovat některá opatření u nich. Bohužel se však nehody stávají, převážně kvůli nepozornosti a nedbalosti lidí na lanovce,“ říká Juračka. 

Lyžařské středisko v Harrachově považuje  Juračka za jedno z nejlepších v republice, i co se bezpečnosti týká. A současně dodává, že jsou na tom dobře i ostatní tuzemská střediska. „Jezdíme na školení do Švýcarska, kde se občas podivují, co všechno musíme dodržovat a naopak si říkají, že by něco mohli převzít od nás,“ doplňuje. 

Řešit bezpečnost například sítěmi pod lanovkou podle něj nejde. „Pokud by byla pod lanovkou natažená síť, bylo by to daleko nebezpečnější. Kdyby na ni například spadl strom, shodilo by to všechny záchytné sloupy i s lanovkou dolů. Tím by byly ohroženi všichni, kteří jsou na ní. Podobné nápady už tu byly, ale taková situace je daleko pravděpodobnější než ta, že mezerou propadne dítě,“ dodává prezident Asociace lanové dopravy Juračka. 

Opoziční poslanec, legislativec a bývalý skokan na lyžích Jakub Janda se v minulosti na současný zákon zaměřoval. Žádné pozměňovací návrhy nebo upřesnění podle něj nechystá. 

„Normy jsou přísné a co se týká dalších opatření, je složité je aplikovat. Pokud by se například měly děti kromě zábrany ještě zvlášť poutat, mohly by se pak objevovat problémy při výstupu z lanovky. Je na provozovatelích, aby bezpečnost lanovek zajistili podle pravidel, a na lyžařích, aby je dodržovali. Nejjednodušší je na děti dohlížet. Sám s dětmi lyžuji a vím, že na lanovce to může být složité, jede rychlostí čtyři až pět metrů za sekundu. Ale je třeba děti ohlídat,“ říká Janda.

I podle právníka Dana Slavíka zodpovídá za bezpečnost lanovky provozovatel. Momentálně je vyšetřování nehody v Harrachově na samém počátku a Slavík tak nehodnotí konkrétní případ. 

„Nový občanský zákoník je, řekněme, postavený laicky, tedy z něj mají vyplývat všechna práva a povinnosti pro každého, aby předcházel škodám. V takovém případně bude pochybení rodiče nebo dospělého, který měl dítě na starosti, minimálně doplňkové,“ vysvětluje. 

Kontroly a lhůty

Na lanovce v Harrachově, kde k nehodě došlo, proběhla kontrola v roce 2016. Z hlediska technického provozu nebyla nalezena žádná závada. V současné době nemá Drážní úřad k incidentu více informací a čeká na závěry šetření od Policie ČR.

Každý provozovatel lanové dráhy musí splňovat právně stanovené podmínky. Co se týče lhůt, defektoskopie lan se provádí opakovaně nejpozději do dvou let, revize strojních a mechanických částí zařízení pak probíhá každý rokem. Zdroj elektřiny pro poháněcí zařízení či řídící obvody musí projít kontrolou jednou za 13 měsíců.

„Osobu má svěřenou v péči, zodpovídá za ni, má na ni dohlédnout a při nejmenším má takovým věcem předcházet. Otázkou je, jestli bylo v provozu všechno podle předpisů, nebo ne. A zda zodpovědná osoba správně odhadla schopnosti nezletilého, že jízdu na takovém zařízení zvládne,“ vysvětluje různé úhly pohledu a možnosti výkladu právník Dan Slavík. 

Legislativa je podle úřadů dostatečná

Státní dozory lanových drah vykonává celorepublikově Drážní úřad a dále obecní úřady obcí s rozšířenou působností, pokud se na jejich území lanová dráha vyskytuje - konkrétně to jsou „drážní správní úřady“. 

„Vzhledem k tomu, že na našem úřadu má na starosti lanové dráhy pouze několik málo lidí, vychází kontrola v průměru na jednu lanovou dráhu každých 3 až 5 let. Častěji jsou samozřejmě kontrolovány ty subjekty, u kterých nalézáme nějaké závady, které jsou však zpravidla pouze administrativního charakteru,“ říká mluvčí Drážního úřadu Martin Novák.

„Technická kontrola se týká hlavního i vedlejšího nosného lana, strojovny a řady dalších věcí. Každá lanovka musí před zahájením provozu projít schvalovacím procesem, takže může používat jen schválené sedačky, které také pečlivě kontrolujeme. Lidem, kteří dítě doprovázejí vždy doporučujeme, aby byli obezřetní. A aby měli děti pod kontrolou po celou dobu jízdy na lanové dráze, tedy od nástupu až po výstup z lanovky,“ dodává Novák.