Těžko tedy něco změní fakt, že veřejnost má Lachnitův obličej spojen spíše se seriálem jeho pochybných kroků než s tím, že by lidem nějak podstatně zjednodušil anabázi při hledání bydlení.
Ačkoli před minulými volbami vláda ČSSD slibovala v bytové politice zásadní obrat, po nástupu k moci vzala zavděk dílem předchůdců a dál pokračovala v zaběhnutých postupech. To platilo jak za Lachnita, tak za jeho předchůdce Jaromíra Císaře, který nynějšímu ministrovi uvolnil místo před dvěma lety. V bilancování svých zásluh proto vláda musela před dvěma týdny přiznat nelichotivý fakt: počet zahájených staveb bytů už čtyři roky klesá a loni zamířila dolů i křivka bytů dokončených.
Pilířem vládní bytové politiky zůstaly dotace obcím na výstavbu nájemních bytů, které měly podle představ vlády podpořit bytovou výstavbu a pomoci mladým lidem k levným startovním bytům. Tento program se však mnohdy míjí účinkem. Jak loni potvrdil Nejvyšší kontrolní úřad, obce za státní peníze často stavěly i dražší byty a namísto pronájmu je převáděly do osobního vlastnictví. Plán oživit družstevní bydlení novým zákonem o družstvech, která by mohla dotace přijímat místo obcí, vláda nedokázala prosadit v parlamentu.
V praxi mají daleko širší dopad státní dotace ke stavebnímu spoření a k úrokům z hypoték. To jsou opatření zavedená ještě před nástupem Zemanovy vlády. Její zásluhou zůstává nově zavedená možnost odepsat úroky z úvěrů z daní, což je však krok připravený ještě před příchodem Lachnita na ministerstvo.
Tristně dopadl též slib ČSSD zavést nové pořádky do regulace nájemného a do vztahů mezi nájemníky a majiteli bytů. Nový zákon, který měl slabiny dnešního systému odstranit, zkolaboval v parlamentu. Dnešní regulaci nájmů napadl Ústavní soud.
Lachnitův úřad na poslední chvíli oprášil dotovanou dvousettisícovou půjčku, o kterou od minulého týden mohou žádat mladí lidé, kteří sami staví. Peněz na tento program je však málo a kritéria jsou velmi přísná. Druhý trumf, s nímž Lachnit přišel před Vánocemi - dotace k hypotékám na starší byty - se zadrhl.
Více pozornosti než zásluhami v oblasti bydlení si Lachnit vysloužil svým chováním na ministerstvu. Nejprve si na ministerstvo přivedl podnikatele Zdeňka Munzara, kterého soud předtím uznal vinným z defraudace dvaceti milionů korun. Ministrovi spojení s takovým člověkem nevadilo."Neradí mi přece, jak tunelovat," odbyl tento problém mávnutím ruky.
Lachnit neviděl problém ani v tom, že několik měsíců porušoval zákon o střetu zájmů. Ještě čtyři měsíce po nástupu do Zemanovy vlády zůstával jednatelem soukromé společnosti Alfa Horizont. Ve firmě působily špičky severomoravské ČSSD, které přijaly několikamilionový dar od tajeného sponzora. Lachnit vždy zdůrazňoval, že jemu není o původu peněz nic známo.
Hřebíkem do politické rakve Petra Lachnita se stal skandál s využíváním státních peněz na mediální tréninky. Kvůli tomu, aby ministr působil věrohodně v televizním Kotli, zaplatil ze státního rozpočtu 150 tisíc korun spřízněné mediální agentuře. Kromě toho zaměstnal jako svého tiskového poradce - ačkoliv ministerstvo má početné tiskové oddělení - podnikatele Štěpána Rainische a měsíčně mu vyplácel padesát tisíc korun.
Lachnit, ač stále místopředseda ČSSD, ve své straně zcela pohořel. Do voleb kandiduje v Moravskoslezském kraji až na devátém, takřka jistě nevolitelném místě. Do parlamentu ani do povolební vlády tedy zřejmě už neusedne.
