Proti novele hlasovalo 113 ze 180 přítomných poslanců. Návrh podpořili poslanci za KDU-ČSL a jen někteří poslanci ODS a US.
Novela se nedostala do dalšího čtení ani přesto, že se za ni přimlouvaly politické autority. Před několika dny tak učinil na obědě s vedením dolní komory prezident Václav Havel, v úterý navštívil místopředsedu vlády Pavla Rychetského zvláštní vyslanec ministryně zahraničí USA Henry Clark.
"Dámy a pánové, přijetí návrhu tohoto zákona je věcí práva a spravedlnosti," naléhal v začátku rozpravy jeden z předkladatelů Jiří Karas (KDU-ČSL). Po skončení diskuse rozhořčeně prohlásil: "Je mi velice smutno z toho, když slyším, jaké názory má politická reprezentace této země devět let po sametové revoluci."
Většina vystupujících totiž uváděla argumenty proti novele a byla proti jejímu přijetí. "Tento návrh je příkladem, kdy se setkává srdce s rozumem, kdy srdce volá po nápravě způsobených nespravedlností, ale rozum se vzpírá, neboť má obavu, že budou způsobeny další nespravedlnosti," konstatoval například místopředseda ODS Ivan Langer. "V tuto chvíli je naší povinností upřednostnit rozum před srdcem," dodal.
Langer stejně jako další narážel na fakt, že majetek krajanů vrátil stát jejich příbuzným s českým občanstvím, nebo ho prodal jiným lidem, kteří by o něj po přijetí zákonné úpravy přišli. "Vznikla by neřešitelná právní situace, protože krajané by stáli před problémem, vůči komu uplatnit svůj nárok. Znamenalo by to nesmírné množství sporů," varoval v dlouhém vystoupení vicepremiér Pavel Rychetský (ČSSD).
Při závěrečném hlasování nastal rozpor v klubu ODS, protože dvacet pět členů hlasovalo pro zamítnutí, zatímco dvacet osm dalších se postavilo proti. Mezi nimi také stínová ministryně kultury Miroslava Němcová: "Já jsem upřednostnila raději srdce než rozum. Nevím, jestli je to správné, protože právní argumenty proti zákonu jsou velmi silné." Podobný názor měl i Vlastimil Tlustý. "Jsem si však vědom, že devět let po roce 1989 se tato věc dobře vyřešit nedá. Návrh měl jít ale do dalšího čtení, aby se o problému dále diskutovalo," podotkl.
Jak to bylo s restitucemi
Bývalý federální parlament umožnil v roce 1991 vracet znárodněný majetek. Zadal však dvě podmínky. Žadatel musel mít československé (nyní české) občanství a trvalé bydliště v tehdejším Československu. Ústavní soud později druhou podmínku zrušil, takže krajané žijící v zahraničí mohli o své domy a pozemky žádat.
Poslanci Karas a Tollner se nyní snažili zrušit i druhou podmínku, tedy občanství. Neuspěli.
25. únor 1948 - pevná hranice pro restituci
Ústavní soud v březnu loňského roku znovu potvrdil, že nikdo nemůže získat zpět majetek, o nějž přišel před 25. únorem 1948. Tento termín tedy i nadále zůstává nepřekročitelnou hranicí pro restituce.
"Zákonodárce vyšel z principu náhrady některých majetkových křivd, protože náhrada všech není možná," řekli soudci Ústavního soudu.
"Stanovit časovou hranici bylo nutné. Kdyby ta nebyla, mohly by nároky na odškodnění jít až do první republiky nebo až k Bílé hoře," řekla místopředsedkyně sněmovny Petra Buzková (ČSSD), která před Ústavním soudem zastupovala zákonodárce, tedy parlament.
PROČ TAKÉ HLASOVALA SNĚMOVNA PROTI KRAJANŮM:
- smyslem zákonů po roce 1989 bylo odstranění některých nespravedlností, všechny nelze odstranit
- Česká republika už nyní provedla tak velké restituce, které nemají v postkomunistických zemích obdoby
- někteří krajané by mohli být odškodněni dvakrát, protože zejména v sedmdesátých letech byla odškodněna řada bývalých československých státních občanů ve dvaceti sedmi státech včetně USA a Kanady. Například USA bylo vyplaceno jako kompenzace za znárodněný majetek fyzickým i právnickým osobám přes 81 milionů dolarů
- byla by způsobena křivda příbuzným krajanů s českým státním občanstvím, kterým už stát majetek vrátil
- stejně tak by byla způsobena křivda lidem, kteří majetek krajanů v dobré víře získali
- nebylo konkrétně vyčísleno, kolik peněz by stát musel krajanům za jejich majetek vyplatit
