Pan Bohumil Pomocná síla v kuchyni
Redakci iDNES.cz se podařilo oslovit pana Bohumila, který před vypuknutím epidemie pracoval 20 let jako pomocná síla v kuchyni. „Myl jsem nádobí, uklízel a pomáhal kuchaři s jednoduchou prací. Na jaře jsme v restauraci všichni skončili a já si našel místo u jedné bezpečnostní agentury jako hlídač. Naše restaurace už neotevřela,“ líčil Bohumil.
Sám se po květnovém rozvolnění nechal opět gastronomií zlákat a do oboru se vrátil. „Jenže to jsem nepočítal s tím, že to zase zavřou,“ dodal vzápětí. „Majitel restaurace to dokonce položil ještě deset dní před uzavřením. Pak jsem byl až do začátku prosince bez zaměstnání, protože bezpečnostní agentura mezitím místo hlídače obsadila a už se nebylo možné vrátit.“
Až do prosince tak přežíval ze skromných úspor. Po rozvolnění před Vánocemi se opět do kuchyně vrátil - nechal se zaměstnat jako pomocná síla v pražské pizzerii. „Jenže po šesti směnách stát opět restaurace zavřel. Takže jsem od 13. prosince znovu bez zaměstnání,“ doplnil.
Pan Bohumil od té doby každý den na internetu zkoumá nabídky práce, bohužel zatím bezúspěšně. „Spousta lidí mi třeba napíše, že se ozvou, ale to je jen zdvořilostní fráze.“
„Za sedm dní musím zaplatit nájem. Zítra budu mít 700 korun, protože jdu na odběr krevní plazmy a to jsou jediné prostředky, které mám. Vůbec to nevidím růžově. Stále sháním práci, ptám se i po kamarádech, jenže to jsou většinou lidé z gastronomie, kteří dopadli úplně stejně jako já.“
pan Bohumil20 let pracoval jako pomocná síla v kuchyni
Pan Bohumil tak v současnosti přežívá jen ze 1 400 korun na měsíc, úspory už vyčerpal. Je tak vděčný za pomoc dobročinných organizací. „Člověk, který je ve finanční tísni, má v Praze na dvou místech jednou za týden možnost dostat tašku s jídlem, která má takových osm nebo deset kilo potravin. Je tam ovoce, zelenina, trvanlivé potraviny nebo nějaké salámy. Prostě základ. Toho nyní využívám, protože na jídlo už nemám peníze,“ líčil.
S platbou nájemného mu už však ani dobročinné organizace nepomohou. „Za sedm dní musím zaplatit nájem. Zítra budu mít 700 korun, protože jdu na odběr a to jsou jediné prostředky, které mám. Vůbec to nevidím růžově,“ smutnil. Na práci se ptá také svých známých a kamarádů, většina z nich jsou však lidé z gastronomie, kteří dopadli úplně stejně jako on.
Za normálních okolností by dosáhl alespoň na podporu v nezaměstnanosti, která by mu v nejtěžších měsících pomohla. Pan Bohumil na ni však nárok nemá. „V mládí jsem udělal nějaké chyby a od té doby na sebe mám exekuci. Proto jsem nemohl pracovat na hlavní pracovní poměr, stát by mi z výplaty všechno sebral,“ vysvětlil s tím, že si nepřeje uvést celé své jméno, redakce iDNES.cz však jeho identitu zná.
Monika Krylová Bývalá majitelka pivnice v Brně
Epidemie covidu-19 zasáhla do života také Monice Krylové, která v Brně vlastnila Pivnici Lokálek. Provozovat hospodu byl její dlouholetý sen, příchod koronaviru v březnu však vše změnil.
„Nejsem hloupý člověk, bylo mi jasné, že to bude na dlouho. Viděla jsem to i na tom, jak mých štamgastů v březnu postupně ubývalo. Začínali se bát a přicházet o peníze. To už jsem cítila, že to nebude dobré,“ líčila Krylová.
Sama proto na nic nečekala a restaurace se hned na začátku epidemie zbavila. „Měla jsem štěstí, že jsem ji prodala ještě v březnu. Dostala jsem nějaké kompenzace, ale hospoda už byla de facto prodaná a jen jsme tam ještě dodělávali nějaké práce, než vypršela smlouva,“ uvedla.
Výzva iDNES.czPřišli jste kvůli koronaviru o zaměstnání? Museli jste skončit s podnikáním? Popište svůj příběh a ozvěte se nám na e-mail hotline@idnes.cz |
Rázné rozhodnutí ji zachránilo mnoho peněz. „Měla jsem problém s tím, že bych platila provoz restaurace, které vlastně nefunguje. Naštěstí jsem se tak vyhnula dalším potížím během podzimu. To bylo skvělé, aspoň, že tak. Je mi to ale líto, byla to malá hospůdka a takový můj sen. Bohužel, covid byl proti.“
Nyní tak žije z peněz, za které pivnici prodala. Sehnat stálou práci se ji od loňského března nepodařilo. „Dříve jsem dělala překladatelku v reklamní agentuře, nyní jsem překvalifikovaná pro každou nižší práci, žádná vyšší v současné době na trhu není. Je to komplikované,“ dodala.
V průběhu loňského roku si tak přivydělávala alespoň na brigádách. V současnosti je také na úřadu práce, kde dostává podporu v nezaměstnanosti. „Ale to jsou jen drobné. Pro lidi z gastronomie, kteří přišli o byznys, je vážně velmi těžké najít práci.“
Ida Foitová Majitelka solárního studia v Mladé Boleslavi
Už sedmnáctým rokem Ida Foitová provozuje solární a wellnes studio v Mladé Boleslavi. Kvůli protiepidemickým opatřením ji však hrozí, že bude muset skončit. „Na jaře jsme měli dva měsíce zavřeno. Běžely nám náklady na nájem, elektřinu a zaměstnance. Jediné, co nám přišlo, byla pětistovka na den od státu. Jinak jsme byli úplně bez příjmů,“ popsala začátek náročného roku.
Po květnovém rozvolnění se naštěstí zákazníci vrátili. „Hned první den přišel obrovský nával lidí. Postupně se to srovnalo a zákazníci chodili zhruba tak, jak jsme byli zvyklí z minulosti,“ líčila.
Zlom nastal v průběhu září, kdy lidé zase přestávali chodit. „Lidé po létě obecně moc nechodí, spíše až později před plesy. Jenže letos věděli, že nebudou, tak nám přišlo jen minimum zákazníků,“ uvedla. Druhý lockdown, který přišel na konci října, ji však šokoval.
Poslední večeře. Přinášíme příběhy podniků, které virus donutil zavřít |
„Nevěřila jsem tomu, byl to hrozný pocit. Následně jsem se dozvěděla, že si mohu zažádat o příspěvek na zaměstnance, ale zase nemůžu žádat nic na sebe. Kdybych neměla účetní, tak bych o program Covid – nájemné vůbec nežádala, protože je to tak složité, že to normální člověk sám neudělá,“ tvrdí.
Její studio se následně spolu s obchody a restauracemi otevřelo znovu 3. prosince. Návštěv však výrazně ubylo. Podle Foitové to bylo dáno hlavně tím, že se lidé báli nákazy.
„Bez plesů a dalších akcí se zákaznice ani neměly potřebu opálit,“ vysvětluje. Její provozovna se tak naposledy otevřela den před Vánocemi, po nich už otevřít nemohla.
Foitová má dva zaměstnance, které si potřebuje udržet. Práci sama nezvládne. Její finanční situace je však už kritická. „Všechny úspory už mám pryč. Snažím se to lepit, jak jen to jde, ale jestli budeme ještě chvíli zavření, tak po sedmnácti letech definitivně skončím. Tolik let to buduji, modernizuji, dělám všechno sama. Nevím, co bude dál.“
V současnosti využívá studio jako petiční místo proti současným vládním nařízením. „Lidé přijdou podepsat petici. Samozřejmě se stane i to, že zkoušejí, jestli se po podpisu mohou jít opálit,“ řekla bez dalších podrobností. Kontrola, jako do restaurací či jiných otevřených podniků, k ní prý zatím nepřišla.
