Červený kříž má stanoviště na Mariánském náměstí v Praze. Lidé si sem chodí pro roušky, ale především se tu ve dvou stanech registrují dobrovolníci a teď tu někteří z nich trénují na pečovatele.
Učí se jak samotné péči, tak používání ochranných pomůcek v infekčním prostředí. Páteční a víkendové kurzy připravily do náročného „terénu“ dalších 33 pomocníků k 50 již dříve proškoleným.
„Představte si, že máte ruce od barvy a nesmíte jimi nic ušpinit,“ vyzývá lektor Červeného kříže pětici dobrovolníků k maximální opatrnosti při svlékání ochranných pomůcek. Šli do čistého, ale teď ze sebe sundávají infekční materiál. A každá chyba ohrozí zdraví. „Když se při stahování použitých rukavic nakazíte a onemocníte, nevyřadíte jen sebe, ale celou svou směnu, která půjde do karantény,“ dodává školitel David.
Johana studuje na Evangelické teologické fakultě UK obor sociální a pastorační práce. „Hodně jsem přemýšlela o tom, že by mě mohli potřebovat tam, kde jsou pacienti s covidem-19, a rozebírala to i s rodiči. Kdybych se nakazila, musela bych se od nich i od prarodičů izolovat a bydlet jinde. Třeba bych zůstala v zařízení, kde budu pomáhat,“ plánuje.
Na pražské Mariánské náměstí se v pátek přišlo vyškolit celkem jedenáct dobrovolníků. Je tu studentka, bývalý bezdomovec, učitelka, účetní i třeba žena, která má najednou dost času, protože kvůli epidemii dostala výpověď. Po čtrnácti letech v kanceláři ale stejně chce svůj život změnit a zkusit něco nového. Jiní si už dobrovolnictví vyzkoušeli při jiných příležitostech a nyní se chtějí naučit něco nového.
Vše o koronaviru
|
Tento týden nastupují v domovech pro seniory či do zdravotnických zařízení, kde si jejich pomoc vyžádají. První nabídky na práci se objevily už během kurzu. „Byl jsem dvacet let na ulici a před dvěma lety mi pomohla neziskovka, pro kterou teď pracuji. Chci tu pomoc vrátit, proto jsem tady. A počítám s tím, že by mě mohli potřebovat i u pacientů, kteří jsou nakažení,“ říká Jirka. Ten na kurz přišel v tričku s nápisem Zachraňuji město.
Je to jako péče o dědečka
Náhodný kolemjdoucí se snaží pohledem dosáhnout do zadní části jednoho ze stanů, kde na lůžku leží nemohoucí pacient. Tady je to zatím jen figurant, ale je pravděpodobné, že za pár dní budou pomoc dobrovolníků potřebovat právě senioři upoutaní na lůžko.
„Dobrý den, pane Kryštofe, já jsem Pavlína a jsem tady úplně nová. Jak vás mohu oslovovat? Teď vám pomohu se posadit a uděláme spolu ranní hygienu,“ říká dobrovolnice „pacientovi“, který se sám nedokáže hýbat. Překládá mu ruku přes prsa, otáčí na bok a podle rad instruktora péče Honzy pomáhá Kryštofovi posadit se.
Jiný dobrovolník se učí, jakým trikem vyměnit prostěradlo, aniž by pacienta zvedal. Všechno má svá pravidla a při různých úkonech se všichni vystřídají. „Imobilní pacienti jsou nejnáročnější. Proto dobrovolníky školíme na péči o ně, mohou se k nim dostat,“ vysvětluje školitel Honza, který se specializuje i na komunikaci s pacientem. Je to úplně stejné, jako kdybyste doma pečovali o svého blízkého.
PŘEHLEDNĚ: Bez sprch, vstupenek i svěcené vody. Co je nařízeno během uvolnění |
Druhá skupina se mezitím v jiném stanu učí používat ochranné pomůcky. Po hodině se vystřídají. Vůbec nic z toho, co je pro profesionály rutinou, tady zatím není jednoduché. Není snadné správně nasadit ani pouhé rukavice. Někomu se hned protrhnou, jinému zůstanou na koncích prázdné bambulky, další má špatnou velikost. Každý ale musí postupně navrstvit hned troje. Je nezbytné, aby dokonale pasovaly.
První chrání pečovatele a jako jediné zůstanou pod manžetou rukávu ochranného obleku, třetí slouží k přímému kontaktu s pacientem a několikrát se při práci dezinfikují a mění. Prostřední rukavice mají mít jinou barvu, aby se vrstvy rozpoznaly při svlékání. Lepicí páska. Jednoduchý, a přitom naprosto nezbytný pomocník při oblékání do ochranných pomůcek.
Budoucí dobrovolní pečovatelé už jsou v obleku a vypadají jako astronauti. Zvedají ruce a natahují se do výšky, aby zjistili, jestli všechno dokonale těsní. Instruktor David už ví své, a tak ho nijak nepřekvapí, že hned několik rukou se nad zápěstím obnaží, jak se povytáhly rukávy, takže je nutné spojit je s rukavicemi lepicí páskou.
Pánové, povinně oholit!
Ani ofina nesmí vykukovat nad brýlemi, a tak k jejich horní části instruktor přilepuje kapuci. „A vy, pánové, vy se musíte kvůli vlastní ochraně oholit, protože respirátor by vám na obličeji netěsnil,“ říká David.
Koronavirus v Česku   |
Nakonec se dobrovolníci učí nasazovat štíty. Ty však budou používat jen tam, kde hrozí rozstřik aerosolu, a to jim řekne personál zařízení. Až se budou svlékat, musí mít dezinfekci po ruce a jít na vše zevnitř, kde je materiál stále čistý. Maximální pozornost vyžadují opět rukavice. Stahují se pomalu, prudké pohyby by mohly rozprostřít kontaminovanou tekutinu do okolí. Roušku nebo respirátor sundají jako poslední.
„Otočíte se zády ke kolegovi, zavřete oči, zadržíte dech, roušku sundáte, odhodíte do kontaminovaného odpadu a nasadíte čistou,“ ukazuje David.
Realita přišla rychle
Dobrovolníci mají dobrou náladu a nechybí jim nadšení. Přestože vědí, že se mohou dostat do první infekční linie k nemocným s covidem-19. Jen asi nečekali, že první požadavek přijde tak rychle. Do stanu vchází ředitelka Oblastního spolku Červeného kříže Prahy 1 Jaroslava Marková. „Je někdo ochoten nastoupit už v pondělí do zařízení, které pečuje o imobilní seniory? Potřebují pečovatele, kteří pomohou zdravotnickému personálu, je tam však covid-19,“ ptá se dobrovolníků Marková.
Lucie se hlásí okamžitě, ostatní žádají čas na rozmyšlenou. „Jít k infekčním pacientům je velká osobní statečnost a obětavost dobrovolníků,“ říká Richard Smejkal, šéf Ústředního krizového týmu ČČK.
Jaroslava Marková mezitím odchází s dobrovolnicí Lucií na testování na hygienickou stanici. Výsledek je negativní a Lucie může nastoupit. „Červenému kříži jsem se rovnou hlásila tak, že mohu pracovat u nakažených pacientů,“ popisuje Lucie. Pracuje v cestovním ruchu, který nyní stagnuje, proto má čas pomáhat.
O krok blíže normálu. Otevírají se další obchody, zoo nebo fitness centra |
„Proč jsem se tak rozhodla? Jsem zrovna zdravá, v dobré fyzické kondici, je to zrovna potřeba a někdo to dělat musí. Co se mi asi tak může stát při naší lékařské péči? Jsem zvyklá na práci s lidmi i na zátěž, tak nebudu stát uprostřed ohně a věřím, že to zvládnu, že jsem se nepřecenila,“ dodává Lucie.
Podle ředitelky Jaroslavy Markové je možné, že se další dva z páteční skupiny ještě ozvou, vzali si čas na rozmyšlenou. I kdyby ne, nepřekvapí ji to. „Je totiž běžné, že ve vypjatých situacích je potřeba mít šest lidí na to, aby jeden z nich šel do rizikových podmínek,“ vysvětlovala v pátek. V neděli však k Lucii přibyli rovnou další tři z nově vyškolených dobrovolníků.
Jiné dvě dobrovolné pečovatelky, které začaly pomáhat u nakažených pacientů už o víkendu, pocházejí z minulých kurzů. „V některých lidech to vzbudí opravdu zájem, pomoc jim dává smysl. Takže i když zpočátku nechtěli do infekční zóny, mohou svůj názor změnit,“ vysvětluje Jaroslava Marková. Na následující dny chystá Červený kříž ještě tři taková školení pro dobrovolníky.
