Jistě by se vedly debaty, kandidáti by byli prozkoušeni z počtů a znalosti sborky a rozborky samopalů, nosnosti betonu a podobných věcí. Taky by hrálo roli, jestli umějí mluvit nějakou cizí řečí krom slovenštiny a podobné věci. Nakonec by byli vybráni ti nejlepší. V kouzelném světě Karla Janečka nebo Andreje Babiše to tak možná bude jednou vypadat
Ve skutečnosti se teď rozehrává koňský handl. Koaliční strany nechtějí žádné místo pustit, a to bez ohledu na to, že nemají žádného vhodného kandidáta. Například praxe v družině bohatě stačí na to, abychom ukořistili "kulturu". V boji o uprázdněná křesla jde o to, které je nejlukrativnější, tedy, kde koluje hodně peněz a rozhoduje se o důležitých projektech. Dále se váží, které ministerstvo je průšvihové, nebo dokonce sebevražedné. Do stranické pokladny nepřinese pranic, a navíc bude příslušný dosazený stranický funkcionář jako na střelnici.
Ve hře jsou i mocenské ambice jednotlivých ministerských kandidátů. Nebuďme paranoidní, jistě všichni chtějí usednout k otěžím, aby vystavěli dálnice jako v Německu, železnice jako ve Švýcarsku, či vybudovali s ještě sníženým rozpočtem vojsko s palebnou silou a prestiží izraelské armády. Zároveň je ale pro ty soutěživější z nich ministerská funkce trampolínou k další stranické a politické kariéře. Hledají reflektory, v jejichž záři se zalesknou, ne takové, aby se spálili.
V praxi to vypadá tak, že se všichni překřikují, posílají si záhadné maily a SMS, do médií se snaží protlačit informace o tom, proč jsou ti a ti kandidáti dobří, a oni "politicky naprosto neprůchodní".
Premiér, který podle zákona jediný rozhoduje, koho vezme do svého týmu, musí zvažovat, vedle svých preferencí, koho ze spolustraníků a spolukoaličníků svou volbou naštve. Když totiž někoho naštve, naštvaný mu to při nejbližší příležitosti vrátí a může jít i o důležitější věci než ministerstva. Nečas navíc teď pomalu, ale jistě prosazuje svou strategii přemalování vlády ze "zlých" na "hodné". Z těch, kdo škrtají výdaje a zvyšují daně, na ty, kdo povzbuzují hospodářství, chrání sociálně slabé a krmí českého tygra.
Zkrátka je to obrovitý tyglík gulášové polévky, z něhož se nakonec ministři vylíhnou, podobně jako se v Pánovi prstenů líhnou skřeti v Sarumanově podzemí. Toto přirovnání se samozřejmě netýká ministrů, jichž si už předem vážíme, ale jen způsobu jejich líhnutí.
Dá se spekulovat nad něčím určitým? Je to trochu jako v dětské hádance: Franta sbírá jablka... Jarda bydlí ve druhém patře... Ela ráda jí, ale nebydlí vedle Franty a tak dále, cvičme logiku. Tak tedy: Peake chce zvýšit svou moc, ale nechce ministerstvo obrany... Nečas chce ministerstvo dopravy pro ODS, ale nechce, aby ho měl Martin Kuba spolu s ministerstvem průmyslu, Kalousek by se rád zbavil ministerstva kultury, ale ne bez náhrady. Nečas by dal Kalouskovi nějakou náhradu, ale jedině na úkor Peake... Nečas by rád dosadil do vlády odborníka, aby vylepšil její tvář, ale ne tak, aby oslabil ODS... a tak dále. Raději ale hádanku neluštěme, protože politická logika je zcela jiná než ta rozumová...
