Pavel Drobil složil ministerskou funkci. Na to, že Mladá fronta DNES s informacemi, které zpochybňují jeho poctivost, vyšla včera ráno, je to rekordně krátká doba.
Demise byla čirá nutnost. To, že se za svého ministra premiér Petr Nečas veřejně postavil, je donkichotské a riskantní.
Drobil bude pod dalším tlakem: „Proč jsi nevzdal i poslanecký mandát a křeslo místopředsedy ODS?“ I Petru Nečasovi se může jeho gesto vymstít. To pokud další indicie budou víc a víc svědčit pro to, že jeho ministr nejen věřil mizerovi, ale choval se buď hloupě, nebo přímo kriminálně. Nečasova snaha uklidnit své straníky se pak ukáže jako krátkodechá.
Detektiv pátrá
Hercule Poirot nebo Sherlock Holmes, kteří by měli případ vyšetřit, by museli zvažovat tři hypotézy.
Zaprvé, Pavel Drobil je zločinec. Poslal svého člověka, říkejme mu Podržtaška, aby vysál z fondu životního prostředí peníze - ať už pro stranu nebo pro něj samotného. Když mu jeho spravedlivý podřízený Michálek případ ohlásil, nabádal ho, aby nahrávky s Podržtaškovými výroky zničil, a sliboval mu za to výnosnou funkci.
Zadruhé, Drobil je nešika, který nikdy neměl být ministrem, třebaže svého Podržtašku neposlal loupit. Ten, zaštítěn jménem ministrovým, chtěl kasírovat pro sebe. Když se však Drobil seznámil s důkazy, nohsleda kryl. Michálka skutečně vyzýval k tomu, ať nahrávky zničí. Neuvědomil si, jaké riziko pro sebe, vládu i ODS podstupuje.
Zatřetí, Nečas a Drobil mluví pravdu. I když se to po poslechu Drobilova rozhovoru s Michálkem nezdá, detektiv musí vzít vždy v potaz obranu hlavního podezřelého. Každý čtenář detektivek ví, že hlavní podezřelý bývá hlavním viníkem zřídka.
V čem tedy spočívá obhajoba? Drobil se pouze spolehl na zločinného Podržtašku. Když ho Michálek upozornil na jeho jednání, nepřikládal tomu váhu. Bral to jako přetahování o moc a vliv mezi dvěma "pány důležitými" na ministerstvu. Takové hry se bohužel v politice hrály, hrají a budou hrát. Drobil chtěl jednu z nich jen ukončit. Zavalen jinou prací jí nepřikládal důležitost. Byla to politická hrubka, ale ne zásadní lidské a politické selhání.
Holmes nebo Poirot by na konci detektivky laskavému čtenáři ukázali, zda platí první, druhá, nebo třetí hypotéza. Protože však celou věc nevyšetřují oni, nýbrž Policie České republiky, je velmi nepravděpodobné, že se pravdu dozví veřejnost.
Systém korupce
Když se bavíte s Modrým, mezi čtyřma očima vám naznačí: Ano, strany možná tak trochu žijí z šedých peněz. Ale to, co dělá J., kasírtaška Oranžových, už překračuje všechny meze a kazí ceny. Oranžový vám řekne totéž, jen s tím, že všechny meze překračuje D., kasírtaška Modrých.
Nejde ale jen o Modré a Oranžové. Dlouholetá zkušenost a desítky rozhovorů na toto téma mě přesvědčily, že korupční systém, kdy se ze státních či obecních zakázek financují politické strany (všechny velké, tedy i ty, které o boji proti korupci mluví nejhlasitěji), je obecně rozšířený. Politici si vytvářejí, jako prvorepublikový podvodník Zajíček, "konta separata", na nichž se přiživují oni či jejich strany.
Částečně to dokázala i investigativní práce kolegů z tohoto listu. Ti před časem ukázali, jak snadno čelní funkcionáři některých stran byli ochotni přistoupit na nabídku šedých peněz od fiktivního jednatele loterijní společnosti. Policii se v posledních letech podařilo dopadnout a obvinit několik regionálních politiků, někteří byli odsouzeni, jako včera bývalý senátor Novák.
Fungování korupčního systému, ať je jakkoli rozsáhlý, se však policii a justici nepodařilo odkrýt a případně rozbít.
Důvodů je více: Jednak je to těžké. Pokud se totiž úplatkář nekaje z hříchů, nic ho nepřinutí promluvit. Sehnat důkazy bez přiznání je nesmírně obtížné. A jednak je bohužel částečně policie i justice součástí tohoto systému. Jednak je pod vlivem politiků a velkých byznysmenů, jednak úplatky patří k práci těch, kteří by měli dohlížet na neúplatnost.
Drobilův případ zapadá do tohoto systému. Buď poslal ministr Podržtašku pro peníze, protože je to "normální", nebo Podržtaška zneužil ministrova jména, protože je to "normální".
Normální bohužel je i to, že policie nevyšetří nic. Jako nevyšetřila případ Stanislava Grosse, který si nemohl vydělat na svůj byt a k desítkám milionů přišel krajně pochybným způsobem. Jako jí stačilo, že Vlastimil Tlustý mlčí o svých údajných věřitelích. Jako dál nepátrala, odkud měl Jiří Čunek peníze, i když nevzal předmětný úplatek. Nevyšetřila, jak Miroslav Kalousek k bytu přišel. Příkladů je dlouhá řada, Drobil je jedním z nich.
Drobil se poděkoval. To je určitá změna k lepšímu proti minulosti. Třeba přijdou i další. Je však nepravděpodobné, že se politici svých "kont separat", byť pod tlakem, vzdají.
