Byl srpnový večer, napůl jsem doma koukal na zápas předkola Ligy mistrů, napůl do mobilu. Z přemýšlení mne vytrhly manželčiny věty, které si říkala spíš pro sebe. V počítači právě zkoumala rentgenové snímky – resty z práce, k nimž se chtěla ještě vrátit: „Tak ten už to asi také nedá, škoda, 36 let. Kdyby se nechal očkovat, mohl žít. Ty plíce jsou úplně v háji.“ Po chvíli. „Tohle je to samé, mohla ještě žít. Hm, 42 let.“ Věty se týkaly pacientů s covidem ze severu Čech. Možná přežijí, možná ne...
Sociologové hovoří o psychologické hranici 600 Kč, pak by už řada dosud neočkovaných lidí zřejmě s vakcínou souhlasila.