Dům U koláře v Karmelitské ulici 21 na Malé Straně stál už v roce 1555. Mistr kolář Jan Štefl si spíš hleděl řemesla než okázalého merku nad svou dílnou i obydlím. Ale tradice názvu domu - jak bude zřejmé i v dalších vycházkách - se nezřídka táhne velice dlouho, i když stavení mezitím získalo zcela jiný účel.
Tak je tomu i s domem U koláře, který se stal po čase sídlem diplomata Mikuláše Reichla, což byl ve skutečnosti agent saského kurfiřta. Kurfiřtem býval vždy jeden ze sedmi světských a duchovních knížat, kteří až do roku 1806 měli právo volit německého císaře.
Kolo na domě přetrvalo nejen diplomata, ale i pozdějšího císařského komisaře Adama Čejku, který zahájil svou kariéru tím, že odvolal přísahu věrnosti českým stavům i králi Fridrichu Falckému a po bělohorské bitvě se bez uzardění stal zuřivým zastáncem protireformace. Kolo na domě se pak "zasnoubilo" se zlatou korunou a dům byl poté znám už jen jako U zlaté koruny.
Současný znak byl zasazen asi v roce 1790. Dnes je v domě prodejna květin a dárků a cestovní kancelář.
Jak se do Karmelitské ulice dostanete? Máte-li dostatek času, vydejte se pěšky přes Karlův most a Mosteckou ulicí na Malostranské náměstí, z něhož Karmelitská vybíhá. Rychlejší spojení je tramvajemi číslo 12 nebo 22 do zastávky Hellichova.
Karmelitská a na ni navazující ulice Újezd jsou plné historických událostí, pověstí, narození významných osob, ale i dalších domovních znaků. Ty najdete na domech U bílého kříže, U Ježíška, U zlatého ořechu, U modrého jelínka, U tří stříbrných hvězd, U zlatého šneka, U červeného kříže, a dokonce i na palácích - Lažanském, Thun-Hohenštejnském nebo Michnovském.
Snad nejznámější součástí Karmelitské ulice je soška Pražského Jezulátka v kostele Panny Marie Vítězné. Pod kostelem jsou největší pražské katakomby, nepřístupné zraku návštěvníků. Po pravdě řečeno, rozhodnutí karmelitánů, kteří je obhospodařují se nelze divit.
Stovky mumií jejich předchůdců i významných osob, jež byly do krypty ukládány, jsou v důsledku několikanásobného zatopení podzemí v minulosti i vlivem mnohaleté nedostatečné údržby rozpadlé, stejně jako původní rakve. Zpřístupnění pietního místa by vyžadovalo mnoho prostředků.
Za návštěvu rozhodně stojí Vrtbovská zahrada. Její renovace je mimořádně zdařilá, z výše položených míst, kam lze vystoupit řadou schodišť, se naskýtají nezapomenutelné pohledy nejen na Pražský hrad, ale i na celé panorama Prahy. Palác Vrtbovských postavil jeden z popravených sedmadvaceti českých pánů Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Vrtbovským připadl jako konfiskát po bělohorské bitvě.
Ještě ke zmíněným významným osobnostem. V Újezdských kasárnách, zlikvidovaných v roce 1932, se narodil básník a spisovatel Jan Neruda. V domě číslo 35 přišel na svět básník Karel Hynek Mácha, v domě číslo 423 novinář Eduard Bass, v domě číslo 20 malíř staré Prahy Karel Müller, na rohu Chotkovy ulice a Újezdu bydlel francouzský paleontolog Joachym Barrande.
Nelze zapomenout ani na malostranská strašidla. Kolem bývalého kostela svaté Magdaleny obchází šílená jeptiška, jakási obdoba polednice. Zmocňuje se nemluvňat z kočárků, pokud je matky nehlídají. Kolem katakomb se o půlnoci prochází postava mnicha, který se šlehá důtkami. Přízraky řeholníků jsou však převážně neškodné.
 Kostel Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici na Malé Straně (2. listopadu 2000) |
 Zdařile zrenovovanou Vrtbovskou zahradu najdete v Karmelitské ulici hned u Malostranského náměstí. (2. listopadu 2000) |
