Identitu, která je většině občanů jednotlivých národů cizí.
Referenda ve Francii a Nizozemsku a teď i poslední průzkum českého veřejného mínění prezidentovu argumentační pozici posílily.
Mnoho lidí stále uvažuje o Unii jako o prostředku, nikoli jako o ideálním cíli. Podobně jak to sarkasticky glosuje v komediálním seriálu BBC Jistě, pane ministře cynický britský úředník:
"My jsme tam vstoupili, abychom oddělili Francouze od Němců, Francouzi, aby ochránili své nevýkonné zemědělce před konkurencí, Němci, aby se očistili od genocidy, Lucemburk tam je, protože to je výhodné - ta spousta peněz..."
Zadostiučinění činí člověka i politika klidnějším. Václav Klaus bez fanfaronského bušení se v prsa odpověděl těm, kdo ho poslední dny vyzývali, aby k uspokojenému "A" dodal i "B", tedy svou představu, co dál.
Prezident ji zatím jen naznačil: umí si představit, že se nyní bude hledat jiná cesta, jiný dokument, jiná - minimalistická verze toho, čemu se dnes říká ústava. Unie dál funguje normálně.
A především: prezident nebude vetovat zdejší referendum o euroústavě, byť s dalším zabýváním se tímto dokumentem nesouhlasí.
Evropa skutečně bude dál hledat svou současnou tvář, nic jiného jí nezbývá. Myšlenka sjednocování kontinentu je prastará, různých podob a neschválení jednoho více či méně povedeného dokumentu na počátku třetího tisíciletí ji nezničí.
Byla tu už Evropa Říma, Evropa Karla Velikého, Evropa papežská, Evropa napoleonská... Bude tu i další. Jaká? Největší kouzlo současné Evropy je v jistotě, že ať bude její podoba jakákoliv, tak bude - na rozdíl od těch z minulosti - demokraticky zvolená.
