První dny Václava Klause-prezidenta začaly obrazně řečeno od podlahy. Když si ještě před inaugurací přijel prohlédnout prostory prezidentské kanceláře a nedalekou rezidenci zvanou Domeček, létala vzduchem slova jako deprese a devastace. Tolik se novému prezidentovi nelíbilo to, co mu na Pražském hradě zanechal jeho předchůdce Václav Havel.
V tu chvíli bylo víc než jasné, že nový hradní pán bude chtít být hlavně jiný.
První Klausova nelichotivá slova předurčila pokulhávající komunikaci s většinou lidí, kteří v kanceláři prezidenta v té době pracovali.
"Nové vedení mělo pocit, že jde do nepřátelského prostředí, mělo dojem, že se musí negativně vymezovat proti minulosti. To byla poměrně velká chyba, protože velká část tamních lidí byla pro nového prezidenta ochotna loajálně pracovat," říká bývalý kancléř Ivo Mathé.
Sám o všem rozhoduje
Zvládl Václav Klaus první měsíc ve funkci prezidenta? - HLASUJTE V ANKETĚ
A tak někdejší Havlovi lidé získali dojem, že o ně není zájem, a začali odcházet. Byli zvyklí pracovat samostatně na projektech týkajících se třeba lidských práv či zahraničních vztahů. S Klausovým příchodem se však většina práce "centralizovala": nový prezident chce být u všeho a o všem i rozhodovat.
Sám čte dopisy, noviny včetně zahraničního tisku, osobně schvaluje programy přijetí i schůzek. Každodenní porady s prezidentem se tak často protahují na dlouhé hodiny. "Nikdo nemohl čekat, že všechno bude jako dřív už proto, že styl práce obou prezidentů je rozdílný. Václav Klaus se přímo zabývá řízením úřadu, chce být o všem informován," argumentuje Klausův kancléř Jiří Weigl.
Ještě před svým prezidentským triumfem Václav Klaus avizoval, že bude prezidentem civilním, aktivním, avšak nikoli aktivistickým, že nebude zasahovat do domácí politiky a také bude kolem sebe šířit "dobrou náladu".
Jak se mu tedy daří naplnit tyto sliby? Klaus rád schází mezi "lid", což je patrné ve srovnání s tím, jak v posledním období uzavřeně prezidentoval Havel. Procházky městy, která navštěvuje jako hlava státu, připomínají volební mítinky - vyptává se lidí, fotografuje se s dětmi, rozdává autogramy. Hodinová prohlídka města zatím nechyběla v žádné z jeho dosavadních cest a Klaus vždy s velkým zájmem naslouchá výkladu průvodce, živě gestikuluje, rozdává úsměvy.
Aby Klaus nevypadal jako monarcha, za kterého považoval Havla, nosí si sám tašku či chodí jíst do hradní jídelny s ostatními zaměstnanci. A navíc si dává velký pozor, aby jeho prohlášení byla v souladu s veřejným míněním. To je patrné zejména v případě jeho odmítavých postojů k válce v Iráku. Vysloužil si za to kritiku z přílišného populismu.
Němce potěšil, USA nikoli
Za pouhý měsíc na Hradě má Václav Klaus už za sebou několik kroků významných především pro diplomaty a politiky. Asi nejpřekvapivějším počinem bylo jeho prohlášení k 15. březnu. Klaus neřekl nic nového, když uvedl, že jak nacistický teror, tak odsun sudetských Němců jsou z dnešního hlediska nepřijatelné činy.
"Ale řekl to ve správnou chvíli, a tím si otevřel cestu k Němcům a Rakušanům," poznamenal vysoce postavený český diplomat. Krátce poté donesl německý ambasador na Hrad pozvání do Berlína.
Zato Američané hledí k Hradu s menším nadšením. Klaus na rozdíl od exprezidenta Havla není otevřeně proamerický. Dokonce zapochyboval, zda USA pro odzbrojení Saddáma zvolily správnou metodu. Poslední návštěva amerického velvyslance Craiga Stapletona na Hradě koncem března, kdy přišla z Washingtonu žádost o pomoc české vojenské nemocnice přímo v Iráku, skončila podle dvou důvěryhodných zdrojů předčasným odchodem ambasadora.
Od domácí politiky se Klaus snaží udržet odstup, především pak od své vlastní ODS. Jednou se však neudržel. Když premiér Vladimír Špidla navrhl na post ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, Klaus se zeptal, zda Urban mluví vůbec anglicky. A ještě před samým jmenováním se prezident předsedy vlády zeptal, zda si to nerozmyslel.
