Dopis prezidenta republiky:
Zprávy o dalších případech sebevražd upálením, ke kterým v naší zemi došlo, se mne hluboce dotkly. Jejich opakování musíme zabránit, a proto chci k těmto tragédiím říci několik vážných slov.
Všechny tyto zoufalé činy mají, zdá se, leccos společného. Jde většinou o mladé lidi a v něčem podobné jsou si také jejich motivy. Jde o osobní problémy, o nespokojenost se světem, o snahu demonstrativně vyjádřit svůj postoj a možná také o mladickou revoltu.
Vím, že je nás svět složitý, život v něm často bolestný a mnohdy se mnohým z nás může zdát, že již na vše nestačíme. Chápu, že k mládí určitý radikalismus patří, ale tento jeho projev pokládám - a spolu se mnou určitě drtivá většina našich spoluobčanů - za naprosto nešťastný, nepatřičný a hlavně nepotřebný.
Žijeme ve standardní demokracii. Všechny dostupné způsoby sebevyjádření jsou každému z nás k dispozici. Máme svobodný tisk, máme široké spektrum fungujících politických stran, máme spoustu nevládních společností, spolků a zájmových seskupení.
Existují tisíceré způsoby, jak dát najevo odlišné názory, postoje či nesouhlas s tím či oním dějem, ať u nás, nebo ve světě. Každý, kdo chce něco ovlivnit a kdo chce prosazovat své vidění světa, má nepřeberné spektrum možností a příležitostí.
Nezvládnutí určité životní etapy, jejímž řešením-neřešením se nakonec stane dobrovolný a navíc demonstrativní odchod z tohoto světa, je v každém případě selháním.
Nedělejte to, prosím. Poškodíte tím mnoho dalších lidí.
Hledejme jiné cesty. Jako rodič a prarodič velmi dobře vím, jak důležité je pěstovat blízké rodinné vztahy, v nichž musíme dětem a vnoučatům dát dostatek možností pozitivně řešit své konflikty, nejistoty a stresy s těmi nejbližšími.
Současně však volám po daleko větší odpovědnosti i naši mladou generaci, která si musí uvědomit, že bolest, kterou nesmyslným a nenapravitelným činem svým blízkým způsobí, je definitivní, fatální a konečná.
Žijeme v paradoxním světě. Na některých místech planety dnes násilně umírají lidé, kteří by tolik chtěli žít. Na jiném místě, které naštěstí žádnou katastrofou postiženo není, si několik lidí svévolně sáhne na život.
Nechci ani filozofovat, ani mentorovat. Spíše se snažme spolu více hovořit, dívat se kolem sebe, vnímat bližní a jejich problémy pozorněji než kdy jindy.
Apeluji proto na všechny, aby s tím nejcennějším, co nám existence na této zemi nabízí - se svým zdravím a životem - nakládali daleko vážněji a odpovědněji.
Václav Klaus
DÁLE ČTĚTE:
V noci se zapálili hned dva mladíci
