Umí Češi skládat komplimenty?
Umí to velmi dobře. Zajímavé zjištění bylo, k čemu všemu se dají komplimenty využít. Když skládáme kompliment, tak často nejen chválíme, ale používáme ho i k tomu, abychom dosáhli jiných cílů. Kompliment může sloužit jako poděkování, souhlas, nebo nám může pomoct oslabit negativní vyjádření, jako je odmítnutí jídla. Čili řekneme „děkuji, už nechci, ale bylo to dobré“, aby se náš známý neurazil. Prostřednictvím komplimentů se snažíme docílit toho, aby naše komunikace byla pozitivní. Proto když chceme s někým navázat kontakt, je výhodné využít kompliment.
Co vás ještě překvapilo?
Především to, že komplimenty přijímáme. Předpokládala jsem, že za ně budeme děkovat, zmírňovat je, nebo je odmítat. Myslela jsem si, že máme tendenci říkat „ale to nic není“, nebo „dneska se mi to tolik nepovedlo“. Přitom nejčastější reakcí je právě akceptace, tedy vyjádření souhlasu či radosti z pozitivního hodnocení. V jednom z rozhovorů například zaznělo: „To je ale hezká konvička.“ A ten, kdo byl chválený, na to řekl: „Viď? Mně se taky líbí.“
V čem jsou Češi při skládání komplimentů specifičtí?
Když srovnáme češtinu například s angličtinou, tak v angličtině se často používají slovesa „love“ a „like“, například „I like your T-shirt“. Je to konstrukce, v níž se upozorňuje na postoj toho, kdo chválí. Do popředí se tak dostává to, že mně se něco líbí. V češtině jsou oproti tomu nejčastější konstrukce s přísudkem jmenným se sponou, tedy „něco je nějaké“, například „to je dobré“, „to seš dobrá“, „tenhleten lak je hezkej“. Tyto konstrukce jsou méně osobní, do popředí se dostává předmět komplimentu a jeho hodnocení.
Jak vás napadlo napsat knihu o komplimentech?
Dlouhodobě se zabývám mluvenou komunikací a pro ni jsou komplimenty typické. Přímo mě však inspiroval docent Jiří Nekvapil (docent obecné lingvistiky z Ústavu obecné lingvistiky Univerzity Karlovy, pozn. red.), který nám na jednom semináři představil německou knihu, která se komplimenty zabývá, a postěžoval si, že v češtině podobná kniha chybí. Tak jsem se tématu ujala.
Jak jste data sbírala?
Nahrávala jsem si autentickou komunikaci své rodiny a známých, tedy jak spolu hovoří. Nahrávala jsem je při nedělním obědě, posezení u kávy, oslavách, zkrátka v běžných situacích. Předem jsem jim řekla, že je budu nahrávat a že budu zkoumat nějaký aspekt komunikace, ale komplimenty jsem nezmínila, aby to neovlivnilo jejich chování.
Klára Dvořáková
|
Vnímali nahrávací zařízení?
Lidé na to, že jsou nahrávaní, zpravidla během chvíle zapomněli. Ale objevila se i situace, kdy kamera byla nastavená tak, že žena, která k ní seděla bokem, na ni zapomínala, kdežto její manžel, který seděl naproti kameře, nikoliv. Proto svou ženu při hovoru o intimních tématech opakovaně upozorňoval, že by o nich neměla mluvit.
Jaké komplimenty lidé na nahrávkách nejčastěji říkali?
Nejčastější byly variace na „to je dobrý, ty jsi dobrá“.
Proto ten název knihy...
Přesně tak. To, že se často objevovalo slovo „dobrý“, souvisí s tím, že se v komplimentech obecně - ať už v češtině, němčině, nebo angličtině - nejčastěji užívají takzvané slabé hodnoticí výrazy - tedy „pěkný, pěkně, dobrý, dobře, hezký, hezky“. Navíc si můžeme být jistí, že nám při jejich užití partner porozumí. Nejtypičtější komplimenty jsou ty, které sdělujeme hned, jakmile si všimneme něčeho, co chceme hodnotit pozitivně. Třeba při setkání s kamarádkou, která má nový účes.
Nebo když mi někdo během hovoru přinese jídlo, ochutnám ho a okamžitě přeruším téma konverzace, abych pronesla pochvalu. I proto se objevují tyto výrazy, protože jsou velmi jednoduché a svým způsobem i upřímnější. Spíše uvěříte komplimentu „to je dobré“ než “považuji tento pokrm za delikatesní“. V tom druhém případě je znát, že jsem nad tím přemýšlela, a vy můžete zvažovat, jestli to bylo myšleno upřímně.
Čím jednodušší kompliment, tím radši za něj tedy mám být?
To bych úplně neřekla, ale čím je kompliment jednodušší, tím je bezpečnější.
Transkripce konverzací, které obsahují komplimenty. Najdete je? Ukázka z knihy Ty jo, to seš dobrá! Jak se skládají komplimenty v češtině.
Jakou roli hraje při skládání komplimentů neverbální komunikace?
Jejím prostřednictvím podporujeme pozitivní vyznění komplimentů, často při jejich skládání proto pokyvujeme hlavou, usmíváme se, abychom naznačili, že hodnocení myslíme vážně. Díky neverbální komunikaci také nemusíme přímo pojmenovat danou věc, kterou chceme pochválit, ale můžeme na ni jen ukázat nebo se na ni zahledět. Do neverbální komunikace spadají i takzvané neverbálně vokální prostředky, například důraz či intonace. Je totiž rozdíl, když řekneme krátké „hm“ jako souhlas nebo komplimentové, prodloužené „hmmm“ s jinou, výrazně proměnlivou intonací. Některými neverbálními prostředky můžeme tedy také přímo skládat komplimenty. Vlastně i takový zvednutý palec může v určité situaci fungovat jako kompliment.
Komplimenty jsou tedy často projevy, nad kterými moc nepřemýšlíme a říkáme je automaticky?
Přesně tak. Naše chování je v tomto ohledu dost zautomatizované. Běžně se totiž snažíme o pozitivní tón komunikace a o to, abychom měli s našimi blízkými dobré vztahy. Komplimenty nám pomáhají těchto cílů dosáhnout. Proto také nakonec není důležité, co přesně chválíme. Důležitější je, že vůbec chválíme a děláme tím našim blízkým radost.
