Zásah vidí vláda jako vycházející z rezolucí OSN, byť "starých", a lituje, že se nepodařilo ještě dát dohromady nějakou "novou". Kontinuita s nedávným prohlášením osmi státníků (mezi nimi i prezidenta Havla) je tu zřejmá.
Na první pohled se zdá, že vláda nic neriskuje. Podle jejího ujištění je zatím bezpečnostní situace u nás dobrá. Jenomže to není ten křehký led, který pod vládou může začít praštět. Zaprvé jde vláda proti značné části veřejného mínění.
Zadruhé se ve "vnitroevropském" sporu postavila na jinou stranu, než je dnes Francie a Německo. Ve hře je tedy i libost a nelibost těchto dvou tahounů, kteří mohou idylu hladkého vstupu do unie malému Česku ještě trochu opepřit. Co si o ambicích na přílišnou prostořekost a svobodomyslnost kandidátských zemí myslí třeba francouzský prezident, to jsme nedávno slyšeli.
Přes všechna tato rizika se vláda pravděpodobně vyjádřila z hlediska reality tím nejlepším možným způsobem. Nejsme sice velmoc, ale dali jsme najevo, kde ve sporu velmocí a polovelmocí stojíme.
