Mlynář naopak nabízel praktické kroky, sto konkrétních bodů, místo Čtyřkoalice dvojblok s jasnými dohodami o dělbě postů. Nabídl delegátům Churchillovo heslo: Je nás málo, ale když se nepoděláme, tak zvítězíme. To heslo paradoxně mohl říci i Švejk. To Mlynář nedocenil. Neuspěl. Delegáti asi zvažovali i to, co jim neřekl.
Je to těsná prohra a těsné vítězství. Jako by jen o pár hlasů dávala Unie svobody přednost emotivní političce před politickým praktikem. Marvanová slibuje, že přejde od slov k činům, bude věrohodná a ukončí personální spory. Mlynář by vedl bitvu na dvou frontách. Proti Špidlovi, který bere bohatým, a proti Klausovi, který chce dědičné léno. Rozlišit v těchto postojích "emoci" a "praktika" je ovšem obtížné.
Složitá konstrukce Čtyřkoalice vede politiky k nejasným prohlášením plným zámlk a nečitelných narážek.
Kolumbovo vejce české politiky ani toto volební republikové shromáždění Unie svobody neobjasnilo - spíš naopak. Nikdo nechce naznačit, jaké má úmysly. S kým a proti komu půjde.
Mlžit je výhodnější. Nikdo neví, co budou chtít po volbách voliči, a všechny kombinace nechávají politické strany otevřené.
Tato přednost je i nevýhodou: voliči si stále častěji budou klást obyčejnou, o to však zajímavější otázku - kdo s kým po volbách půjde. Strany, v tom není unie nijak jiná, budou čím dál častěji odpovídat všem kladně. Viditelná zůstává jediná žádost: prozatím, než bude po volbách, učinit svou stranu třeba i zázrakem co největší, pak se uvidí. Unie svobody věří, že tím kouzelníkem bude Hana Marvanová.
Je to těsná prohra a těsné vítězství. Jako by jen o pár hlasů dávala Unie svobody přednost emotivní političce před politickým praktikem. Marvanová slibuje, že přejde od slov k činům, bude věrohodná a ukončí personální spory. Mlynář by vedl bitvu na dvou frontách. Proti Špidlovi, který bere bohatým, a proti Klausovi, který chce dědičné léno. Rozlišit v těchto postojích "emoci" a "praktika" je ovšem obtížné.
Složitá konstrukce Čtyřkoalice vede politiky k nejasným prohlášením plným zámlk a nečitelných narážek.
Kolumbovo vejce české politiky ani toto volební republikové shromáždění Unie svobody neobjasnilo - spíš naopak. Nikdo nechce naznačit, jaké má úmysly. S kým a proti komu půjde.
Mlžit je výhodnější. Nikdo neví, co budou chtít po volbách voliči, a všechny kombinace nechávají politické strany otevřené.
Tato přednost je i nevýhodou: voliči si stále častěji budou klást obyčejnou, o to však zajímavější otázku - kdo s kým po volbách půjde. Strany, v tom není unie nijak jiná, budou čím dál častěji odpovídat všem kladně. Viditelná zůstává jediná žádost: prozatím, než bude po volbách, učinit svou stranu třeba i zázrakem co největší, pak se uvidí. Unie svobody věří, že tím kouzelníkem bude Hana Marvanová.
