Její státní železniční monopol zaměstnává asi milion šest set tisíc lidí (je to vůbec největší zaměstnavatel na světě) a provozuje 63 465 kilometrů železničních tratí. Kdyby se indičtí železničáři v pravidelných rozestupech rozmístili po trati, ani by na sebe nemuseli tolik křičet.
Zkrátka státní železnice jsou všude na světě těžký transformační oříšek a jen v několika ostrůvcích pozitivní deviace můžeme hovořit o tom, že jsou klientsky orientované, jezdí na čas, mají čisté a pohodlné vlaky a při tom všem neprodělávají každý rok kalhoty. Privatizace někdy pomůže, někdy naopak skončí i v sofistikované zemi, jako je Británie, totální blamáží, na kterou by všichni zúčastnění nejraději zapomněli, kdyby to šlo.
České dráhy, a. s., mají nový management se zkušenostmi z privátního byznysu, vyčlenily ziskovou nákladní dopravu do samostatné společnosti, a teď přichází i zpráva, že si dovedou sehnat kulatých 12 miliard českých korun na modernizaci vozového parku pro osobní dopravu. Převedou takto oceněný majetek na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, která zase dostane peníze od státu. Soukromí železniční dopravci spustili křik o nedovolené veřejné podpoře, ministerstvo dopravy argumentuje tím, že České dráhy jako obchodní společnost jinak jednat nemohly, byť jsou stoprocentně vlastněné státem. Je to finta narušující tržní prostředí, nebo je vše v nejlepším pořádku?
Český obchodní zákoník již nějakou dobu zná institut rozdělení společnosti odštěpením. Za složitým termínem se skrývá právně poměrně složitá, ale už dostkrát vyzkoušená transakce, na jejímž konci by vznikly z ČD, a. s., dvě společnosti. Obě se stejným vlastníkem, tedy českým státem. Stát by samozřejmě mohl majetek tohoto "odštěpku“ na Správu železniční dopravní cesty převést, a to i bezúplatně, jako na svou státní organizaci, nebo jej do ní vložit.
Jenže to by České dráhy neměly těch 12 miliard, musely by si na vláčky půjčit a bez státní garance schvalované parlamentem by to nešlo. A garance za úvěry obchodní společnosti samozřejmě je forma veřejné podpory. Smyslem této transakce zase je, aby nebyla garance, ale byly peníze na nákupy. Vymyšleno tak nějak česky chytře.
Uvidíme, k jakému názoru dospějí v Evropské komisi, kam si hodlá Radim Jančura ze Student Agency (to jsou ti s těmi žlutými autobusy) stěžovat. Je tu i druhá, možná důležitější otázka – co se za ty peníze nakoupí a od koho? Bude to národní šampion, plzeňská Škodovka, nebo zvítězí nejlepší poměr ceny a kvality, ať je dodavatel odkudkoli? Při dnešním kurzu eura ke koruně to bude opravdu velmi zajímavá podívaná. Pokračování už brzy na nádraží nedaleko vašeho domova.
