Teď tady každý může za mírný poplatek podle libosti posílat elektronickou poštu do Brodu, do Prahy nebo do zámoří, číst a prohlížet si, co je ve světě nového. Co se tím mění pro vesnici a její obyvatele?
Na první pohled nic moc. Počítač s internetem, koupený za dotaci od ministerstva pro místní rozvoj, funguje od ledna a Jaroslava Hájková, místostarostka a vedoucí knihovny, zatím registruje 38 stálých uživatelů. To je každý sedmnáctý místní občan v produktivním věku.
Nepřekvapí, že veřejný internet používají hlavně studenti. "Na vesnici je přes léto strašně moc práce a na jiné věci nezbývá čas. Čtení a vzdělávání lidi nechávají na zimu," líčí paní Hájková. S podzimními plískanicemi tak - ale zase mezi mladšími ročníky - stoupne i zájem o internet.
Na venkově žijí vedle sebe v podobných domcích, podle měřítek trhu práce však patří každý do jiného století: jedněm je dvacet a přes internet se zapisují ke studiu, vyřizují věci v bance, diskutují s lidmi na vzdálenost tisíce kilometrů. Druhé, o dvacet třicet let starší, živí práce na poli nebo v lese a internet jim nic neříká.
Vysokoškoláci si přes počítačovou síť hledají místo - "a je jim skoro jedno, jestli to bude třeba v Brně nebo v Praze," podotýká Jaroslava Hájková.
Kdežto nezaměstnané čtyřicátníky nejspíš ani nenapadne, že by se jim při shánění práce mohl hodit i internet. Místní podnikatelé veřejnou internetovou stanici moc nevyužívají. Výjimkou je David Burian, který pronajímá turistům nové vilky za vesnicí.
"Klientům z ciziny běžně posílám e-maily. To je velká výhoda - je to daleko rychlejší a levnější než klasická pošta, telefon nebo fax," říká. Teď už si pořídil vlastní počítač a ten obecní v kamenném domečku už nepotřebuje.
Možná se zájem o internet zvýší, až začne fungovat takzvaný elektronický podpis a po síti, bez cesty do města, bude možné podávat daňové přiznání nebo žádosti o dotace a sociální podporu.
Internet "U Havlíčka" má i náhodné, nestálé klienty. Třeba zemědělskému družstvu pomohl, když se zajímalo, jestli je jejich zákazník důvěryhodný: mohlo si tu ověřit, jestli má živnostenský list nebo co o něm stojí v obchodním rejstříku.
Jindy jen uspokojil zvědavost kohosi zajímalo, zda jsou jistí spoluobčané skutečně zapsáni v seznamech Státní bezpečnosti. Byli. "Ale ono se to stejně tak nějak vědělo, takže se v tom jen utvrdili," dodává paní Hájková.
Turisté odcházející z Havlíčkova muzea se sháněli po jízdním řádu. Také jim posloužil internet.
I v Borové má informační dálnice dva směry - je také zdrojem informací o obci, využitelným kýmkoli. V tomhle ohledu je nejaktivnější páter Josef Pikhart, který vytvořil vlastní stránky římskokatolických farností Velká Losenice a Havlíčkova Borová. Na nich se návštěvník dočte o historii obou obcí, ale najde tu také program bohoslužeb, křesťanské aforismy nebo odkazy na církevní zdroje na internetu.
I proto používá obecní počítač v Borové také několik místních farníků, respektive farnic. "Mně internet pomáhá hlavně jako zdroj informací. Když si připravuju kázání, běžně ho používám," říká Josef Pikhart. S programováním začínal v polovině osmdesátých let na osmibitových počítačích, které dnes přežívají jen jako kuriozity, řekněme jako trabanty mezi automobily.
Že s internetem pracuje pan farář, to je pro ves, kde v neděli chodí do kostela každý čtvrtý dospělý, důležitá zpráva.
Obec Havlíčkova Borová zatím vlastní internetovou stránku nemá, ale chystá ji. "Chtěli bychom tam dát zprávy o obci, o podnikatelích, informace pro turisty," vypočítává Jaroslava Hájková. Veřejný počítač s internetem podle ní pomáhá i tomu, aby se venkov neměnil na rekreační zónu a skanzen.
"Jestli chceme, aby vesnice neupadaly, musíme něco nabídnout mladým. A nezapomínejme, že spousta vzdělanců vzešla právě z venkova."
