Úřad zvláštních činností, který řídí Tomáš Almer, má v jedné pražské ulici speciální pracoviště. A právě sem přijde žádost o odposlech. Tu předá Almerovu úřadu policejní důstojník, který vyšetřuje nějaký trestný čin. Musí však mít příslušné povolení soudu. Jinak by celá akce nemohla být nikdy spuštěna.
Úřad se pak obrátí na specializované pracoviště mobilního operátora nebo provozovatele pevných sítí O2 a oznámí mu, že je soudně povolen odposlech. Ke spuštění celé akce je pak potřeba znát jen číslo mobilu nebo pevné linky, kterou policie potřebuje slyšet.
Specializované pracoviště operátora nebo telekomu pak veškeré hovory sledovaného čísla okamžitě posílá zvláštní linkou na jiné pracoviště Almerova úřadu, a tady "spadnou" tyto hovory do obrovského počítače, který data zaznamená a zkopíruje.
Výsledný produkt, tedy odposlechnuté rozhovory, se pak pošlou přímo vyšetřovateli, který o odposlech požádal. A jsou dvě možnosti: buď se odposlech pošle zvláštní chráněnou linkou policistovi přímo do počítače, nebo se jednoduše hovor přepálí na CD-ROM.
Naživo jen výjimečně
Odposlechy tak dostane policista do ruky až poté, co hovor sledované osoby skončí. Jen ve výjimečných případech, kdy je podezření z plánování vraždy, se poslouchá živě ve chvíli, kdy hovor probíhá.
Pokud soudce povolí odposlech, zaznamenají se pro policejního důstojníka veškeré příchozí i odchozí hovory podezřelého člověka. Takže policie uslyší vlastně i ty hovory, které nemají s trestným činem nic společného. Mnohdy jde i o intimní nebo rodinné záležitosti. Takové hovory musí policejní důstojník ze spisu vyčlenit a úředně zlikvidovat.
Odposlechnuté hovory, které "napadají" do obřího počítače na Almerově speciálním pracovišti, se neuchovávají a ve chvíli, kdy se přepalují na CD-ROM nebo se odesílají na počítač policejního důstojníka, se automaticky a nenávratně vymažou.
Všichni lidé, kteří jsou součástí tohoto systému - ať už u policie nebo u operátorů - musí mít bezpečnostní prověrku spolehlivosti.
