"Doba rakousko-uherské i prvorepublikové tradice skončila. Dnešní vzdělávání už by mělo být někde jinde," tvrdí. Povinné vstávání podle něho neprospívá "partnerskému vztahu mezi žáky a učitelem". A je prý přežitkem z dob monarchie, kdy byl kantor považován za nedotknutelnou bytost.
"Posiluje to dojem, že učitel je nadřízený a žáci podřízení. A v takovém vztahu se těžko pracuje," míní Bartoš, který byl kandidátem ODS na ministra školství, než post získali zelení.
Pokud by se Bartoš stal ministrem někdy v budoucnu, poslal by do všech škol doporučení, aby učitelé vymysleli jiný způsob pozdravu. "Mohou si s žáky třeba podávat ruce nebo jeden žák může pozdravit za celou třídu," navrhuje.
Učitelé z jeho nápadu nadšeni nejsou. "Myslím, že vstávání je v pořádku, stojí přece děti i já. Připadá mi to naopak pěkné. I sportovci se přece zdraví tak, že si proti sobě stoupnou a pokynou hlavou," říká učitel Jan Balcar ze Základní školy Úpice-Lány na Trutnovsku.
Považujete za přežitek, že žáci na začátku hodiny zdraví učitele tím, že vstanou?
Dětští psychologové nemají na vstávání žáků v lavicích jednotný názor. Upozorňují však, že děti potřebují mít jasný předěl mezi přestávkou a hodinou. Například právě tím, že povstanou, přeruší činnost, kterou se zabývaly o přestávce.
Vstávání na pozdrav má kořeny v kostele
Dětská psycholožka Lenka Čadová s poslancem Bartošem souhlasí. "Podání ruky je mnohem osobnější a vhodnější než vstávání, zvlášť když učitel tráví s menšími žáky celý den," říká Čadová.
Na každodenní podávání rukou jsou zvyklí třeba žáci prvního stupně na Základní škole Klíč v České Lípě. I ti si však nejprve stoupnou.
Učitelé mají i další možnosti. "Menší děti si mohou třeba zazpívat písničku nebo si řeknou všichni dohromady 'dobrý den'," navrhuje psycholožka Václava Masáková.
Té se moc nezamlouvá ani hromadné podávání rukou. "To mi zavání spíš kostelem," směje se. Její kolega Jeroným Klimeš přitom připomíná, že vstávání dětí v lavicích má původ právě v církevních rituálech.
"Když přichází kněz, celý kostel také vstává. Ve školách jde o pozůstatek praxe z doby, kdy to byly právě církevní instituce. Je to podobné, jako když se říká vedoucímu fakulty děkan. Dřív to byl kněz, který měl hodnost děkana," vysvětluje Klimeš. A dodává, že mu vstávání žáků na začátku hodiny nevadí.
"Je to způsob, jak strukturovat čas. Povstáním jedna aktivita končí a druhá začíná. Každý si uvědomí, že už není přestávka a začíná hodina. Je jedno, jestli děti udělají kotrmelec, nebo si stoupnou. Ale povstání je to nejpřirozenější, co můžou udělat," podotýká Klimeš.
Žáci v USA skládají přísahu
Vstávání při příchodu kantora je obvyklé i v sousedních zemích. Méně časté je třeba v Itálii, podobné zvyky se tam drží jen na soukromých školách, kde žáci nosí uniformy.
Formálnější pravidla naopak platí ve Spojených státech. Podle zákona tam žáci musí každé ráno stát v pozoru a přísahat věrnost americké vlajce. Spory o dodržování tohoto pravidla se dostávají až k soudům, a to kvůli žákům, kteří se nechtějí "klanět" vlajce z náboženských důvodů.
