O Václavu Havlovi by se mělo učit na školách. Pokud někdo začne konečně psát normální učebnice a studenti nebudou jen memorovat o pravěku na úkor moderních dějin. S Havlem je totiž neodmyslitelně spojena proměna země v demokratický stát.
Ale je s ním spojena i odtrženost od politické reality a v posledních letech ve funkci určitá zapouzdřenost, uzavírání se do hradní ulity a slábnoucí ochota ke komunikaci.
Václav Havel i včera s klidem v televizi národu sdělil, že Evropská unie by měla být tvrdší k Rusku za Gruzii. A že se nemáme tolik zajímat o to, zda k nám pak poteče ruská ropa a plyn.
To se mu lehce říká, ale vládě daleko hůře udělá. Havel sám dobře ví, že český hlas je na celosvětové úrovni slabý jako sípot lidí ze ztracené karavany na poušti. Navíc uvalit evropské sankce na Moskvu za eskapády v Gruzii je nesmyslný nápad.
Rusku to neublíží (do budoucnosti může přesměrovat své surovinové zdroje do Číny, která je ráda odebere) a Evropa se pak bude sama dlouho zmítat v křečích.
Jistěže se ani naše vláda nemá bát říci názor ruskému medvědovi. Ale musíme si přiznat, že Rusko nás má kvůli dodávkám zdrojů zatím v šachu a nic se na tom rychle nezmění. Vyskakovat si na ně působí hrdinsky, ale dobré je si doma taky zatopit a mít benzin do aut.
Intelektuála Havla však takové životní drobnosti nezajímají, nebo spíše hraje (a dramatik je výborný), že ho nezajímají. Podobně jako když říká, že se mu nelíbí, jak prstence supermarketů a hypermarketů obklíčily naše města.
No jistě, nic krásného to není, ale ať exprezident vysvětlí lidem s průměrným příjmem, že nemají chodit do Lidlu, ale do daleko dražšího obchůdku v sousedství. Jak to mají udělat a přežít? To neříká.
Prezident také pořád nevydýchal svého letitého soupeře Václava Klause. V náznacích proto i včera hovořil o někom, komu se stýská po totalitní normalizaci. Když je tak odvážný na Rusy, proč nevystrčí přímo růžky i na Klause?
Také několikrát včera připomenul koncept hájení lidských práv, se kterým v boji proti komunistickému režimu kdysi přišel on i další disidenti.
Havel se přitom tváří, jako by nevěděl, že ze všech premiérů od roku 1990 nejostřeji proti totalitám na Kubě, v Číně, v Barmě a Bělorusku vystupuje dnes Mirek Topolánek.
Václav Havel byl koncem minulého století ideální postavou, se kterou se Češi mohli vrátit k demokracii. Za to ať mu vyrostou pomníky a pojmenovávají se po něm ulice.
Měl by už ale konečně sestoupit z obláčku, na němž pluje. A přestat s kázáním, které se někomu může sice hezky poslouchat, ale s realitou má mnohdy pramálo společného.
