PŘÍLOHA iDNES
Klaus rok prezidentem
ohlédnutí * fotografie
diskuse * vysvědčení
Na tuto otázku hledají a budou hledat odpověď všichni. A budou ji hledat pořád. Jednoznačná a jasná odpověď však neexistuje, protože každý z nich nastoupil do úřadu za úplně jiné politické situace a v jiných podmínkách.
Přesto se pokusme porovnat, v čem se dva prezidenti České republiky liší a v čem se jejich postoje a názory shodují.
1. OKOLNOSTI JEJICH ZVOLENÍ
Mnohé rozdíly mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem pramení z toho, že byli zvoleni za zcela jiné situace.
Nepřipravený Havel se ocitl v listopadu 1989 ve víru revoluční doby, a proto často postupoval netradičně a z dnešního pohledu možná i chybně. Byl však jedním z mála lidí, které byl národ ochoten v nejvyšší funkci akceptovat. Byla to tedy správná volba.
Klaus vyrostl ze stranického prostředí a podle toho se vždy choval a postupoval. Že jej to nakonec vyneslo až na Pražský hrad, je také v pořádku. Byl na svoji funkci daleko lépe připraven, na rozdíl od Havla nic zásadního nemusel objevovat. Dalo by se říci, že oba byli zvoleni v tu správnou chvíli.
2. DOMÁCÍ POLITIKA
Zde se pohledy liší a pramení z politického zaměření prezidentů. Havel byl propagátorem "nepolitické politiky", a přesto do světa reálné politiky výrazně zasahoval. Klaus, jak již bylo napsáno, naopak výrazně přispěl k tomu, že u nás vznikl standardní systém stran. Už jenom tím, že "rozboural" někdejší Občanské fórum.
První prezident tíhl ke středu. Ten druhý (verbálně) doprava. Překvapením se může zdát, že Klaus zatím nijak výrazně do domácí politiky nepromlouvá. S premiérem Špidlou zakopal válečnou sekyru, i když vládu někdy tvrdě kritizuje.
To Havel vyvíjel aktivitu v pozadí, snažil se do chodu domácí politiky zasáhnout. S odstupem se dá říci, že některé jeho tahy nevyšly (kolem pádu Klausovy vlády v roce 1997 či "upřednostňování" některých politiků, pokud nebyli z ODS).
3. ZAHRANIČNÍ POLITIKA
V tomto případě měla čnít mezi oběma prezidenty největší propast. Musíme si však počkat, už teď označovat zahraniční politiku Klause jako fiasko (jak činí někteří komentáři) je předčasné.
Jistě, Klaus nikdy nedosáhne ve světě Havlova věhlasu. Ani nemůže, protože Havel patřil ke známým světovým disidentům a svým zaměřením je spíše filozof a dramatik než pragmatický politik. V cizině k němu proto často přistupovali jinak.
Klaus podnikl za jeden rok přes dvacet zahraničních cest, byl u všech sousedů, ve Slovinsku, Maďarsku, Francii či Švédsku. A také se pohádal s americkým velvyslancem Craigem Stapletonem o Irák.
V čem spočívá to velké fiasko, o němž se hovoří, není známo. Když si čtete jeho projevy při zahraničních návštěvách, naopak hýří vstřícností. Zahraniční politika je však věc dlouhodobá a uvidíme, jestli v ní obstál. Havel ano.
4. EKONOMIKA
Zde budou rozdíly asi největší, protože Havel je v těchto věcech laik a musel spoléhat na poradce, zatímco Klaus je ekonom (zde nemusíme hodnotit jakým) svou podstatou.
Dal se zde zaznamenat paradoxní vývoj: Havel v počátcích podporoval kuponovou privatizaci, pak se od ní začal odvracet. Nelíbilo se mu také mnoho dalších kroků Klause coby předsedy vlády.
Exprezident přitom často chtěl jít spíše cestou takzvané střední cesty, která je jakousi směsicí sociálního státu a prvků velmi liberálního hospodářství. To současná hlava státu vždy odmítala.
Václav Havel o ekonomice hovořil v metaforách a tajuplných obratech, protože na ni nebyl odborník. Naopak Klaus někdy mluví odborně a veřejnost mu nerozumí.
5. VZTAH K VLÁDÁM
Klaus se zatím neměl možnost dostat do zásadního rozporu s žádnou vládou, ani neměl příležitost být v situaci, kdy se vláda rozpadá a je třeba vyhlásit předčasné volby. To Havel všechno absolvoval.
"Nejlépe se mi spolupracovalo s Tošovského vládou a pak s Mariánem Čalfou (federální československá vláda na počátku devadesátých let minulého století - pozn. autora)," prohlásil minulé úterý Václav Havel. Není se čemu divit. Oba jmenovaní pánové byli typičtí představitelé nejrůznějších kompromisů a nastavování výhybek a to Havlovi vyhovovalo.
Avšak s vládou Václava Klause v roce 1992 také neměl až tak velký problém. Postupně se však od ní začal odvracet a v roce 1997 se snažil z pozadí přispět k jejímu pádu. A to se také při dělení ODS a odchodu KDU-ČSL z kabinetu stalo. Těžko lze pochybovat o tom, že by Klaus něco podobného Havlovi někdy zapomněl.
Ani vztahy s vládou Miloše Zemana nebyly pro Havla zvlášť příjemným obdobím, neboť "velkohubý" Zeman příliš pánovi Pražského hradu nevyhovoval.
Klaus zatím se Špidlou neválčí a prohlašuje, že to ani jeho rolí není.
6. PREZIDENTI A KULTURA
Jeden má rád jazz (Klaus), druhý spíše hudbu undergroundu (Havel). To je ale pouze jeden z příkladů, v čem se prezidenti v pohledu na kulturu a umění liší.
Oba jsou přitom častými návštěvníky různých akcí a oba mají mezi umělci přátele (každý jiné). Oba se velmi o různé kulturní aktivity vždy zajímali. A jedna pozoruhodnost: Klaus i Havel mají velmi dobrý vztah s ministerm kultury Pavlem Dostálem.
7. VEŘEJNÉ VYSTUPOVÁNÍ
Jeden vyložený introvert (Havel), druhý až skoro narcistický člověk (Klaus). A přesto je poněkud překvapující, že na veřejnosti se dovedou blýsknout oba. Projevy obou mají velký náboj, i když se pohybují na jiných vlnových délkách.
Havel filozofuje, používá metafory, vzletná slova, nezapře talent dramatika a spisovatele. Klaus má jazyk úspornější a jasnější. Oba dbají na dobrou češtinu (za to si zaslouží pochvalu, protože to není u nás až tak obvyklé) a dokážou si vždy diváky a posluchače přitáhnout. Prokazují, že jsou státníci.
8. POSTOJE ZA TOTALITY
V tomto případě najdeme zcela zásadní a podstatný rozdíl. Václav Havel byl nejvýznamnějším československým disidentem a jedním z nejznámějších odpůrců komunistických totalitních režimů na celém světě. V tomto směru nemá u nás srovnání a jeho zásluhy jsou nezpochybnitelné.
Václav Klaus ve svém článku v MF DNES k výročí listopadové revoluce minulý rok vyslovil názor, že bývalý režim vlastně „svrhla“ šedá zóna občanů, která prováděla pasivní rezistenci. Asi se do tohoto názoru projektoval sám, jako bývalý zaměstnanec Státní banky československé a Prognostického ústavu.
Klaus nebyl propagátorem komunistického režimu, ale nebyl ani žádným bojovníkem proti němu. A mýlí se: šedá zóna občanů komunismus zcela jistě nepoložila. Ten se položil sám vlivem vnitřních problémů a vnějších podmínek.
9. ŽIVOTNÍ STYL
Další zásadní rozdíl. Zatímco Klaus je vyznavačem aktivního životního stylu a hodně sportuje, Havel je naprostým opakem. Bývalý prezident je spíše typem "hospodským", rád vysedával v kavárnách a restauracích a tam rozebíral problémy. Navíc hodně kouřil.
Klaus vyplňuje volný čas spíše tenisem, lyžováním, závodně kdysi hrával basketbal. V tomto jsou prezidenti mimořádně odlišní. Životní styl současného prezidenta je však přitažlivější.
10. RODINA
Klaus má rozvětvenou rodinu (když bereme do úvahy i vnoučata). Má dva syny. Havel je bezdětný a podruhé ženatý (první manželka Olga zemřela).
Zatímco je v tomto patrný rozdíl, v jedné slabosti jsou si oba prezidenti podobní: líbí se jim mladší ženy. Před časem prosákl na veřejnost vztah Klause s mladou dívkou, Havel udržoval vztah se současnou chotí Dagmar ještě v době, kdy žila jeho první žena.
