Haider vždy býval mistrem odchodů. Když se mu to hodilo, odešel a později se většinou uměl vynořit ještě silnější a vlivnější. Proto mu ani teď nikdo nechce věřit. Každý je ve střehu a přemýšlí, co má korutanský lišák opravdu za lubem.
Ale teď je situace jiná. Haider poprvé nemá místo, kam by se vynořil. Odchází proto, že je bez vlivu. Jeho politický ostrov, který si zvětšoval třináct let, rozbilo tsunami nedělních voleb na pouhé skalisko. Rakouští voliči v podstatě řekli, že Svobodné nechtějí. Haider prohrál i doma, v Korutanech.
Rakušané byli zvyklí vidět Haidera vítězícího, teď zjistili, že "Jörgl" může být roznesen na kopytech, protože není neporazitelný. Při veškerém nesouhlasu s politikou jeho strany je nutné přiznat, že Haider uměl vyvést Svobodné z politického záhrobí a dovést je až do vlády.
Je však také nutné říci, že málokdo by uměl zničit svůj úspěch tak rychle. Na obojí musí být talent. Nebo je to přirozený stav? Populisté jsou ve svém živlu tam, kde rozhodují jejich sliby a řeči.
Reagují na aktuální problémy, někdy i správně (ne všechno, co říkal Haider, byl nesmysl), ale neumějí je dobře řešit, protože o tom ani nepřemýšlejí. A pak: nelze být ve vládě a současně zůstat opozičníkem. A tak kvůli křídlu, které by se rádo chovalo normálně, rozbil Haider stranu.
Kdo mu nastražil past? Nyní se začne řešit i to, zda to byl kancléř Schüssel, nebo tlak Evropy, kdo dostal Haidera z Vídně, a tím mu podrazil nohy. Evropa prozatím cítí úlevu.
Haider je momentálně na odchodu, ale nezapomínejme, že ti, kdo jej před časem vynesli vzhůru, zůstávají. Klíče k politice drží svými hlasy jen a jen voliči.
