Jednou jim stát zakazuje jezdit po dálnici na letních pneumatikách, pak jim to povolí a za pár dní zase zakáže.
To je absolutní Kocourkov.
Osobně jsem příznivcem povinného používání zimních pneumatik na některých silnicích a dobře vím proč. Už nejméně patnáct let najezdím zhruba třicet tisíc kilometrů za rok, pěkně rovnoměrně rozloženo do všech ročních období.
Zimní pneumatiky přitom používám od svých řidičských začátků, snad s výjimkou staré Škody 100, kterou jsem měl jako vůbec první auto a která nejspíš ani nevěděla, jak takové zimní pneumatiky vypadají.
Přesto mám – díky své vrozené neschopnosti zařizovat praktické osobní věci včas – z minulosti poměrně bohaté zkušenosti s tím, jaké to je, jezdit na sněhu na letních pneumatikách.
Než jsem byl vybaven služebním autem, nebyly výjimkou roky, kdy jsem se na přezutí auta dostavil až po Vánocích, tehdy, kdy i v okolí Prahy poprvé napadlo přes dvacet centimetrů.
Zpravidla se nás v jednom malém nonstop pneuservisu sešlo ve frontě tak deset a obtloustlý, umazaný, ale neskutečně šikovný chlapík u zvedacího zařízení každého vítal úplně stejně: "Ááá, další blbec, který si myslel, že to ještě počká." Míval pravdu.
Byl jsem přesně tím, co říkal. Do pneuservisu jsem doklouzal s vytřeštěnýma očima a zpocenýma rukama na volantu, nebezpečný sobě i okolí.
Když už pro nic jiného, tak jen kvůli té partičce, jež se vždycky po Vánocích scházela v našem pneuservisu, má smysl zavést na zimní pneumatiky vyhlášku. Těch, pro které "to ještě počká", je totiž pořád víc než dost.
Bylo by však žádoucí, aby si státní úřady udělaly jasno a udržely jeden výklad minimálně dvě po sobě jdoucí sezony.
Proto, abychom si my lemplové nemohli říci, že "to počká" do další změny vyhlášky.
A taky proto, aby se člověku při čtení zpráv z ministerstva dopravy nevkrádala na mysl myšlenka: "Ááá... další, kteří nevědí, co chtějí."
