| Stanislav Gross se narodil 30. října 1969. Před listopadem 1989 absolvoval střední dopravní školu a pracoval jako strojvedoucí. Do sociální demokracie vstoupil krátce po jejím založení na začátku devadesátých let. Ve volbách v roce 1992 byl poprvé zvolen poslancem za ČSSD. Od té doby parlamentní lavice neopustil. Od roku 1995, tedy od svých šestadvaceti let, stojí v čele poslaneckého klubu ČSSD. V lednu 1996 byl v sociální demokracii oficiálně "jmenován" odborným mluvčím alias stínovým ministrem vnitra. Po volbách v roce 1998 však do vlády nevstoupil. Stal se místopředsedou Poslanecké sněmovny. Gross je podruhé ženatý a má dvouletou dceru. |
Gros potvrdil, že o jeho nástupu na vnitro se v ČSSD hovoří už týdny. "Poprvé jsme se o tom bavili na přelomu roku," uvedl. Připustil, že se dlouho rozmýšlel, zda má funkci vzít. "Je to úplně jiná pozice, na kterou jsem nebyl zvyklý. Parlamentní práce je trochu nadčasová, zákony se projednávají poměrně dlouho, zatímco na ministerstvu je práce operativní a velmi zodpovědná," řekl Gross.
Připustil, že přemýšlel i o tom, že by mohl ztratit svůj vliv ve straně. "Jedním z výrazných proti bylo, že bych musel vyklidit svůj politický prostor v sociální demokracii," poznamenal. Nevyloučil však, že se stane místopředsedou ČSSD místo Zdeňka Škromacha - a naopak ten přejde na Grossovo místo v čele poslaneckého klubu ČSSD.
Gross má na vnitru šanci odolat tlakům
Avizovaný nástup Stanislava Grosse do čela ministerstva vnitra není jen běžnou změnou ve vládě. Gross je tím mužem, který bude muset rozetnout spor mezi premiérem Zemanem a prezidentem Havlem o osud policejních jednotek bojujících proti nejzávažnější kriminalitě.
On sám slibuje, že nepodlehne tlaku premiéra, který by šéfy útvarů okamžitě odvolal, ani prezidenta, který je chce za každou cenu udržet. "Do svých personálních pravomocí si nenechám zasahovat od nikoho. A to myslím v nejširším smyslu," prohlásil.
Podle dosavadní politické kariéry Stanislava Grosse je možné říct, že k tomu má předpoklady: nikdy nepatřil k lidem, kteří by Zemanovi slepě poklonkovali, a i když se řadí k prezidentovým oblíbencům, i proti němu dokázal vystoupit.
Na rozdíl od novopečeného ministra bez portfeje Karla Březiny nespadne do svého budoucího resortu "z nebe", ví o čem vnitro je. Bezpečnostní problematikou se zabývá v ČSSD léta. Udržoval vždy potřebné "kontakty", znal se s úředníky, policisty, řadu informací získal i od šéfů inspekce ministra vnitra, které Jan Ruml odvolal. Ve sněmovně se rovněž podílel na přípravě několika návrhů zákonů včetně zákona o referendu, často se s různými odbornými dotazy obracel na ministra vnitra.
S Grossem sociální demokracie dlouhá léta počítala jako s potenciálním ministrem vnitra. Proto bylo před dvěma lety překvapením, když Zeman do své původní vládní sestavy Grosse nevybral. "Jeho místo je ve sněmovně," tvrdil Zeman, ačkoli bylo veřejným tajemstvím, že to mezi ním a Grossem už tehdy skřípalo.
Gross sice se svým nejvyšším stranickým šéfem nikdy nešel do otevřeného konfliktu - jako třeba místopředsedkyně Petra Buzková - ale v řadě zásadních případů prosazoval opačný názor než Zeman. Jeho "výhoda" byla v tom, že to nedělal veřejně. Přesto ze stranických sekretariátů utekly informace o tom, že Gross si se Zemanem nerozumí.
Ať už šlo o Miroslava Šloufa, kterého Zeman před volbami 1998 marně prosazoval do funkce volebního manažera ČSSD, jednoznačnou podporu vstupu země do NATO (Gross jej na rozdíl od Zemana nepodmiňoval referendem), nebo o bamberskou aféru. Během ní sice Gross ostře kritizoval Zemanovy výlety do německého Bamberku za "psychopatem" Janem Vízkem, ale v klíčový moment, kdy se Zemanova pozice uvnitř strany nejvážněji otřásala, zařadil zpátečku.
Podpořil vyškrtnutí bývalého místopředsedy Karla Machovce (Zemanova spolujezdce do Bamberku) z připravené kandidátní listiny, na Zemana si však netroufl. Přece jenom nechtěl tři měsíce před volbami riskovat otevřenou válku se Zemanovými příznivci uvnitř ČSSD. "Rozdíl mezi Machovcem a Zemanem je v tom, že u Machovce to nebyla první kontroverzní věc, ale že těch problémových záležitostí bylo u něj už v minulosti víc," vysvětlil, proč každému měří jiným metrem. Machovec to bral jako zradu svého přítele.
"Špinavou práci" dělal Bašta
Stejné metody zákulisního boje Gross uplatňoval, když kritizoval poměry na vnitru za vedení Jana Rumla. Do televizních soubojů s ním chodil zpravidla on, ale když chtěla sociální demokracie zaútočit na tehdejší Klausovu vládu kvůli nějaké aféře na vnitru, Grosse zastoupil Jaroslav Bašta - "člověk na špinavou práci". Bašta byl tím, kdo veřejně stál po boku Miloše Zemana v kufříkové aféře, během níž šéf ČSSD bez důkazů obvinil Rumlův úřad, že se podílí na vzniku policejního státu. Na Rumla proto kromě Zemana přes média útočil Bašta, ačkoli Gross měl stejné informace jako on. Poté, co se ukázalo, že Zemanův kufřík byl naplněný falzifikáty, Gross ze skandálu vyšel na rozdíl od předsedy a Bašty s čistým štítem.
Když Zeman s Baštou žádali odchod Rumlova vedení z vnitra, Gross stál opět v pozadí. Nevyužil k politickému útoku ani odchodu kriminalisty Josefa Douchy, který v roce 1996 obvinil Rumla ze snahy zbavit se nepohodlných policistů. "Nechci to politizovat," zdůvodnil zdrženlivost. Stanislav Gross se veřejně spíš než aférami v policii zabýval její prací a měl poměrně jasné představy o její koncepci. V jednom mu dal za pravdu dokonce i Ruml. Gross před čtyřmi lety kritizoval skutečnost, že náměstek policejního prezidenta pod sebe koncentroval příliš mnoho pravomocí, a získává tak velký vliv. Ruml vzápětí připustil, že je to pravda, a slíbil, že část kompetencí náměstkovi sebere.
Konec korunního prince
Miloš Zeman roky označoval Grosse za svého korunního prince, který ho jednou ve vedení strany vystřídá. Po volbách v roce 1998 však oznámil, že svého přímého nástupce v něm už nevidí. Dal přednost Vladimíru Špidlovi. "Stanislav Gross je bezesporu talentovaný politik, ale ještě si musí dokončit vysokou školu, za druhé musí ještě projít určitými životními zkušenostmi. Myslím si, že má tuto budoucnost ještě před sebou," řekl Zeman.
Odcizení pokračovalo i po volbách, když Gross neusedl do Zemanovy vlády, a měl tak volné ruce k tomu, aby počínání kabinetu kritizoval. Což taky dělal. Vyčítal Zemanovi jeho nápad mít ve vládě tři místopředsedy bez konkrétního resortu, nelíbilo se mu, že vedení ČSSD začíná být odtržené od informací vlády ("Předsednictvo strany by mělo mít právo říci názor na základní politické priority při sestavování státního rozpočtu."), a kritizoval i to, že Zeman bez důkazů obvinil z korupce novinářů exministra Josefa Zieleniece.
Nakonec si vzal Zemana na mušku i za to, že nenašel odvahu k rychlým výměnám ve vládě. Svou kritiku však nikdy "nepřehnal". Volil formulace typu: Tento krok nepovažuji za šťastný, ale víc k tomu říkat nechci - taková byla jeho reakce například na dosazení Karla Březiny do dozorčí rady SPT Telecom.
