Kdybych si tehdy, koncem roku 1989, troufl prorokovat, jak se bude slavit 17. listopad více než čtvrt století poté, tipoval bych, že pár bělovlasých disidentů a zestárlých studentských vůdců bude vzpomínat na samet, jako legionáři vzpomínali na to, jak válčili na Piavě. Tedy vesměs za nezájmu okolí, které už má jiné starosti. 17. listopad že bude nudné datum z čítanek a my budeme v pozici cizinců fascinovaných v tom roce 1989 Prahou, protože doma prožívali podobné vzrušení maximálně při pochodu za větší práva koček.
A hle: pražský magistrát evidoval včera více než dvacet akcí, které k 17. listopadu svolali občané. Shromáždění proti Zemanovi, shromáždění pro Zemana, akce na ochranu demokracie, proti populismu, pochod nacionálních radikálů, pochod proti xenofobii, demonstrace proti islamizaci... V akci byly stovky policistů, musely přijet posily z krajů, nad Prahou vše monitoroval policejní vrtulník.
Bližší pohled na ten mumraj byl nejednou až komický. Třeba když se na některých akcích zcela vážně podepisovala petice proti zavedení práva šaría u nás. Nebo když se na akci na podporu bytostného ateisty Zemana mávalo husitskými korouhvemi. A když se mělo prezidentovi odzvonit budíkem, který už dnes skoro nikdo nepoužívá.
Jiné pohledy už byly smutnější. Když úctyhodní otcové revoluce využijí výročí 17. listopadu k prvoplánovým a ryze aktuálním politickým agitkám, pak ono výročí sami devalvují. A když aktivisté na protizemanovském shromáždění nesou transparent s nápisem „Tahle země patří všem“, pak člověka napadne, jestli si nespletli akci, protože by z té země přece nejraději vyloučili všech 2 717 405 Zemanových voličů.
Sám Miloš Zeman tento rok trávil svátek na zámku v Lánech. Snad aby v Praze zbytečně nejitřil už tak rozdělenou společnost. Státnická zdrženlivost u něho nevídaná, ale je to tak správně? Má se prezident nechat vytlačit z oslav jednoho z nejdůležitějších svátků země? Navíc ať si o Zemanovi myslíme, co chceme, v listopadových dnech i dávno před nimi se nebál nést kůži na trh, takže je to určitě i jeho výročí. Dokonce mnohem více jeho výročí než většiny z těch, kdo mu včera přišli odzvonit.
Na druhou stranu, možná je celý ten včerejší karneval, komický, smutný, vážný, trapný, patetický i vulgární, vlastně tou nejlepší - protože nejpestřejší - oslavou 17. listopadu. I když je to ve své podstatě jen trochu hlasitější pochod za větší práva koček.
