A z těch 170 co se perou o místo je 165 migrantů?

Spousta těch myšlenek a to, jak to ve Finsku funguje, se mi zamlouvá, na druhou stranu není to tak dávno, co jsem četla, že podle vědců se dítě dokáže soustředit max. 25 min v kuse - tak co ty 90minutové hodiny? Navíc se obávám, že v národě, kde si každý druhý myslí, že učit je legrace a že učitelé jsou vzhledem k pracovnímu a časovému vytížení nadhodnoceni, se něco takového, jako je v článku uvedeno, jen tak prosadit nedokáže. Správně je v článku uvedeno a zmiňováno slovo "důvěra"... Jinak mi v článku chybí informace, kolik dětí je ve třídách nebo kolik učitelé berou (v porovnání s průměrným finským platem). To jsou také poměrně podstatné informace. Všechno totiž souvisí se vším.

jak kde/o jake misto.

Kdyz tady jedno exkluzivni, soukrome chlapecke gymnazium (zalozene asi pred 140 lety podle vzoru exkluzivnich anglickych soukromych skol) vypsalo pred nekolika lety konkurs na ucitele, prihlasilo se 270 uchazecu na 4 mista.

Prosli celkem tremi vylucovacimi koly a nakonec meli vybrani kandidati kazdy jeste potvrzovaci pohovor s reditelem. Muj syn byl jednim z vybranych.

Priklad kvalifikace uspesneho kandidata: University of Melbourne, magistersky kurs- stredni skoly, prospechovy prumer 87/100 (=cerveny index).

UoM je v tomto oboru 21. ve svetovem zebricku, kriterium pro zebricek- magistersky diplom/ stredni skoly.

Tak jste se pochlubil synem, OK . Ale pochopil jsem článek tak, že ve Finsku je obtížné se vůbec dostat na studium učitelství, takže váš příklad je trochu mimo,

to je značné zjednodušení, obávám se.

podnětný rozhovor zabila anketa, která míří na nejméně podstatné téma.

Skryté PR na inkluzi? Proč o školy fungující tímto způsobem jě u nás minimální zájem a na školy, kde se učí klasicky si musíte měnit bydlišta, aby jste tam dostal svoje děti? Každý ví, že dětský mozek je otevřený vdělávání a co se do dějí do 12-ti let nenasype, to už potom vstřebají jen ti jedinci, co to opravdu vstřebávat chtějí.

Nevím odkud jste, ale v Praze je to přesně naopak, než popisujete Vy.

I když bych si dovolil s některými pasážemi tohoto rozhovoru, tak se mi velice líbila poznámka o vzájemné důvěře mezi rodiči a učiteli...bohužel ze svého okolí jsem poznal několik rodičů, kteří jsou tak přesvědčeni o "genialitě" svých ratolestí a "zaostalosti" a "nekompetentnosti" učitelského sboru, že mám jisté pochybnosti, že by se něčeho podobného podařilo dosáhnout u nás..

Jsou oblasti, kde se můžeme inspirovat zkušenostmi z jiných států. Je výjimečně ale můžeme přímo přebírat postupy, modely, apod. Obvykle je totiž potřeba vše "přizpůsobit" českým podmínkám, český lidem a jejich povaze. Neumím si představit tady vybudovat školství založené na důvěře tak, jak je to ve Finsku.

podle meho je problem ceskeho skolstvi nekolik veci:

- reditel se boji, ze rodice nahlasi problem skolni inspekci a tudiz se svych ucitelu nezastane

- nekteri ucitele jsou nekvalitni a zaci jsou pro ne obtiznym hmyzem

- ucitele nepovazuji sve povolani jako poslani

- rodice si nevazi ucitelu a vyzaduji po nich ustupky pro sve deti

- ucitele prisli o zpusoby, jak si vynutit klid v hodine (bylo mi receno, ze jedinym zpusobem je poznamka, coz je pouze zdrzovani, po skole jsem zaky nechat nemohla a poslat je na chodbu take ne)

- zpusob hodnoceni (hodnoceni by se melo zakladat na bodovani)