Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek plánuje rozeslat státům Evropské unie dotazník. Z něj chce mimo jiné zjistit, zda si dokážou země představit posun od jednomyslného hlasování k většinovému, případně ve kterých oblastech. Namísto toho, aby mohl každý členský stát uplatnit právo veta, by tak stačil souhlas 55 procent členských států, které zastupují alespoň 65 procent všech obyvatel EU.
Přístup EU k Rusku je zastaralý. Evropa se musí umět bránit, řekl Lipavský |
Iniciativa nevychází z ambicí české vlády. Zabývat se touto otázkou, alespoň okrajově, je pro Českou republiku v době jejího předsednictví v Radě EU de facto povinností. Mimo jiné právě k revizi způsobu, jakým nyní Evropská unie schvaluje společné postupy, totiž členské země v červnu vyzvali europoslanci.
A i to je jen reakce na výstupy z Konference o budoucnosti Evropy, která skončila v květnu. Jejím cílem bylo stanovit směr, kterým by se měla Evropská unie ubírat. Změna hlasování je jen jedno z 325 navržených opatření.
Pokud ano, tak až za několik let
Část politické scény myšlenku kritizuje. „V hnutí ANO odmítáme návrhy eurofederalistů na zrušení principu jednomyslnosti. Byla by to změna EU, do které jsme vstoupili. A o to nestojíme,“ napsal již na svůj twitterový účet třeba europoslanec Ondřej Knotek, podle kterého může být k takovému kroku české předsednictví „zneužito“.
V Hnutí ANO odmítáme návrhy eurofedaralistů na zrušení principu jednomyslnosti. Byla by to změna EU, do které jsme vstoupili. A o to nestojíme. A proč se to otevírá teď? Protože je vládní 5koalice v této klíčové otázce pro budoucnost ČR opět rozdělena.
Realita je ale složitější. Ačkoliv ze zmíněné Konference o budoucnosti Evropy skutečně vzešel návrh, který hovoří o většinovém hlasování ve všech oblastech s výjimkou přijímání nových členských zemích a upravování základních principů EU, europarlament vyzývá k mírnější změně. Ta by se podle něj měla týkat jen oblastí jako jsou sankce, překlenovací ustanovení a mimořádné události.
Má v EU zůstat zachováno právo veta?
Takový krok by navíc znamenal úpravu takzvaných Zakládajících smluv. A s tou by musely souhlasit všechny členské státy. „Nemyslím si, že by šlo o otázku příštích měsíců a let. Na změnu by byla potřeba dohoda států a obsáhlá diskuze, velmi pravděpodobně by byl svolán konvent, po kterém by následovala mezivládní konference,“ popsal Petr Kaniok, odborník na Evropskou unii z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Zakládající smlouvy EUFungování Evropské unie je založené na zásadách kodifikovaných v zakládajících smlouvách EU. Změna hlasovacího principu nebo posílení pravomocí Evropského parlamentu by vyžadovaly právě zásah do těchto dokument§. Naposledy Evropská unie do smluv zasáhla v roce 2007, kdy podepsala takzvanou Lisabonskou smlouvu, která vstoupila v platnost v roce 2009. Změna smluv by vyžadovala ratifikaci všemi členskými státy EU. |
Proti zasahování do smluv se navíc nedávno vyjádřila skoro polovina členských států, a to včetně Česka. „Nedovedu si představit, že by něco podobného prošlo,“ míní Kaniok.
Pokud by k něčemu takovému - v řádu let - došlo, pravděpodobně by se změna hlasovacího systému mohla týkat oblastí, jako je třeba společná zahraniční a bezpečnostní politika. Právě pro krizové situace, jako je ruská invaze na Ukrajinu.
Více konfliktní unijní politika
V současné době může každá země vyslovit právo veta v záležitostech, které členské státy považují za citlivé. Jedná se například o otázky související se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou, členstvím v EU, právy občanů, financemi EU, některými ustanoveními v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a podobně.
Jak Kaniok upozorňuje, v praxi státy právo veta příliš často neužívají. Poměrně časté jsou ale hrozby jeho použitím. „Typicky tak Maďarsko hrozilo použitím veta při schvalování sankčních balíčků proti Rusku. Stejný postup pak tatáž země použila při vyjednávání víceletého finančního rámce pro období 2021-2027,“ vysvětlil.
Protože ale země dále vyjednávaly, hlasovalo se až poté, co se dospělo ke kompromisu. Podle odborníků však právě kvůli tomuto principu neřeší Rada EU témata, jako situace v Maďarsku či Polsku.
„Některé státy svoje veto využívají jako politickou páku a snaží se vymoci si skrze něj ústupky od ostatních. V roce 2020 tak například Kypr blokoval přijetí sankcí vůči Bělorusku a svůj souhlas podmiňoval tím, že ostatní státy unie zase schválí tvrdší postup vůči Turecku,“ popsala další příklad Vendula Kazlauskas z Asociace pro mezinárodní otázky.
Zrušení jednomyslného hlasování by mělo i vedlejší efekty. „Rozhodování kvalifikovanou většinou by sice proces (přijímání sankcí) urychlilo, ale zároveň by se tím z rozhodnutí ztratila politická síla toho, že za přijatým textem stojí opravdu celá unie. To, že některý – třeba tvrdý – krok podporuje všech 27 států, mu dává politickou sílu a váhu,“ míní Kazlauskas.
Podle Kanioka by došlo také ke zvýšení konfliktnosti unijní politiky. „Možnost, že by státy mohly být i v citlivých věcech přehlasovány, by zvýšilo množství třecích ploch a konfliktů a v důsledku by mohlo posílit odstředivé tendence v některých zemích,“ míní.
Vysvětluje, že nyní je politická kultura v EU postavena na konsenzu - často se jedná dále i v situací, kdy je dosažena kvalifikovaná většina, aby se s dojednanou dohodou ztotožnilo co nejvíce států a snáze by ji pak implementovaly. „Tohle vše by se narušilo, politika v EU by byla obecně soutěživější,“ dodal.
„Státy by byly méně ochotné dělat ústupky a vycházet si vstříc. Menšina nespokojených států by pak mohla blokovat přijímání rozhodnutí stejně, jako to teď může dělat jednotlivec,“ souhlasí Kazlauskas.
Kdo z politiků je pro a protiPro zrušení jednomyslného hlasování se minulý týden vyslovil německý kancléř Olaf Scholz. Uvedl, že pokud si chce Evropská unie udržet vedoucí úlohu ve světové politice, nemůže si dovolit ponechat jednotlivým členským státům právo veta při rozhodování o společné zahraniční a bezpečnostní politice. Ruská invaze na Ukrajinu činí jednotu Evropy stále naléhavější a zvyšuje tlak na ukončení „sobeckých blokád“ jednotlivých členských států při rozhodování v EU, napsal Scholz v článku, který zveřejnil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. „Pokud chceme být ve světě soupeřících velmocí i nadále slyšet, jednoduše si nemůžeme nadále dovolit národní veta, například v zahraniční politice,“ dodal. Naopak čeští politici se k celé věci staví spíše zdrženlivě. Podle premiéra Petra Fialy je postoj země spíše rezervovaný. Šéf české diplomacie Jan Lipavský by osobně byl pro, vzhledem k nízké pravděpodobnosti nalezení shody mezi členskými státy však chce energii věnovat spíše jiným tématům. |
Silnější parlament, evropská referenda
Podoba hlasování není jediným aspektem fungování Evropské unie, k jehož změně europoslanci vyzvali. Kromě požadavku na zajištění plného provádění evropského pilíře sociálních práv nebo třeba na posílení postupu na ochranu základních hodnot EU jde i o posílení pozice Evropského parlamentu.
Ten nyní nemůže sám navrhovat zákony. K tomu může jenom vyzvat Evropskou komisi. Právě to by chtěl parlament změnit. Konkrétně vyzval k „umožnění parlamentu iniciovat, měnit nebo rušit právní předpisy a poskytnutí europarlamentu plných práv spolunormotvůrce v oblasti rozpočtu EU“.
I tento krok by měl svá pro a proti: podle příznivců by tak došlo k větší demokratizaci celé unie. Rozhodovali by totiž přímo volení poslanci. Na druhou stranu by to mohlo zkomplikovat legislativní proces. „A dál prohlubovat mínění, že EU rozhoduje příliš komplikovaně a zdlouhavě. To není ideální ve chvíli, kdy se EU potýká s pochybami, jestli a jak být více akceschopná,“ míní Kazlauskas.
Postihy vůči Sberbank a zákaz dovozu zlata. EU spouští další ruské sankce |
Podle Kanioka by rozšíření pravomocí bylo spíše symbolické. Už nyní totiž může Evropský parlament legislativu ovlivnit. Že nyní může zákony navrhovat jen Evropská komise, má navíc podle něj svůj důvod.
„Většina evropské legislativy jsou velmi technicistní regulatorní předpisy, pro jejichž draftování je potřeba solidní odborný aparát. A ten Europarlament nemá, takže je otázka, jakou kvalitu by jeho návrhy měly,“ vysvětlil.
Ve finále by se tak podle něj daných krokem nic zásadního nezměnilo, vyvstalo by ale riziko „zaplevelení“ aparátu populistickými návrhy jednotlivých europoslanců, které by stejně neměly šanci projít.
Ze samostatné Konference o budoucnosti Evropy vyšly další stovky návrhů.Ty z velké části hovoří o větším důraz na sociální témata v rámci celé Evropy, ať už jde o minimální mzdu, která by zajistila podobnou kvalitu života ve všech členských státech EU, minimální zdravotnické standardy v celé unii a podobně.
Kromě toho padl třeba návrh na možnost uspořádat celounijní referenda, které by vyhlašoval Evropský parlament, nebo návrh na změnu voleb do Evropského parlamentu. Namísto toho, aby lidé volili kandidáty jen ze své země, část europoslanců by byla volena z jednotných celounijních kandidátek.
Ty by většinou nevyžadovaly změnu smluv EU. Jejich zavedení by tak bylo jednodušší a je také pravděpodobnější. „Evropští občané nám dali bohaté a rozsáhlé nápady na zlepšení naší unie: 49 podrobných návrhů a více než 300 opatření ke zkvalitnění každodenního života a vytvoření lepší budoucnosti. Slíbili jsme, že se jimi budeme dále zabývat,“ uvedla v červnu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová při příležitosti předložení první analýzy těchto návrhů. Ta zmíněné body rozpracovává a uvádí, jaké iniciativy komise v návaznosti podnikne.
Další krok by měl přijít v září 2022, kdy von der Leyenová plánuje představit první soubor nových návrhů. Česko však během svého předsednictví pravděpodobně povede jen obecnou debatu o změnách v EU, která ke konkrétním krokům nepovede.
Konference o budoucnosti EvropyKonference o budoucnosti Evropy začala 9. května 2021, zakončena byla přesně o rok později u příležitosti Dne Evropy předáním 49 návrhů a 300 konkrétních opatření předsedkyni Evropského parlamentu Robertě Metsolaové, předsedkyni Evropské komise von der Leyenové a francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, jehož země tehdy předsedala Radě EU. Cílem bylo zapojit evropské občany a ve shodě s nimi zjistit, jak by se měla Evropa dál vyvíjet. V jednotlivých zemích se proto konaly debaty a konference. Slovo měl také panel evropských občanů, ve kterém své názory vyjadřovalo 800 náhodně vybraných obyvatel unijníh zemí. Kromě toho se mohl každý zapojit přes digitální platformu. Ačkoliv v České republice téma příliš nerezonovalo, celkem se v rámci platformy zapojilo více než pět milionů lidí, více než 700 tisíc evropanů se zúčastnilo některé ze souvisejících akcí. |
