V Evropě je málo „energií“. Ropy, plynu i elektřiny. Týká se to bohužel všech. Na internetu přitom kolují nápady, že nejlepší bude hranice pro energie zavřít a hned bude v Česku lépe. Jenže nebude - ropa a plyn by chyběla nám, jinde zase elektřina. Dopadli bychom jako na začátku covidu, kdy si země syslily roušky - s tím rozdílem, že roušku doma vyrobí skoro každý, na rozdíl od ropy.
Nebo jako za komunismu, kdy jednou byly sklenice, ale ne víčka a podruhé víčka, ale ne gumičky. Nehledě na to, že ani za komunismu jsme nebyli od okolního elektrického světa úplně odstřižení.
„Stali jsme se kolonií západní Evropy, kdy dodáváme naši elektřinu, kterou vyrábíme v našich elektrárnách, které byly postaveny za naše peníze, a dodáváme ji za naprosto nevýhodných podmínek na lipskou burzu, abychom si ji následně kupovali zpět,“ tvrdí například aktivista Jindřich Rajchl.
Hlavním viníkem je podle něj i dalších burza v Lipsku. Na tomhle největším komoditním tržišti na světě se handluje nejen s elektřinou, ale třeba i s plynem a dalšími komoditami. Odejít z burzy by znamenalo odepřít si vstup do supermarketu, kde ho můžeme narychlo shánět, když je potřeba.
Když pomineme všechny ostatní důvody, proč to nedělat, tak i samotná představa, že si plyn jen tak nakoupíme v Rusku jako dřív, je iluze. Moskva není charita, obchod s Evropou pro ni byl výhodný mimo jiné proto, že jsme plynu nakupovali tolik. Nějakých devět miliard kubíků ročně pro české odběratele Rusy vůbec nebude zajímat.
Celé fungování evropského trhu s elektřinou je složité. A to, čemu nikdo pořádně nerozumí, se dá snadno využít jako obětní beránek. Kromě Rajchla to zkouší i další samozvaní energetičtí experti na sociálních sítích. Těch se teď vyrojilo skoro tolik, jako před dvěma lety touto dobou epidemiologů-samouků.
Lidé na internetu začali šířit své názory ohledně energetické krize. (9. února 2022)
Burza nám vydělává - i na další reaktory
Předseda SPD Tomio Okamura jde ve své argumentaci ještě dál: tvrdí, že je to Evropská unie, kdo nás nutí v tomto poměrně příjemném univerzitním městě na východě Německa odevzdat veškerou elektřinu, která by jinak stála pouhé halíře. Ti, kdo toto tvrdí, nejspíš jen neumí počítat.
Okamura a další ale pomíjí ještě další zásadní fakta: čeští výrobci elektřiny v Lipsku začali obchodovat už v roce 2003, tedy o rok dřív, než Česko vůbec do EU vstoupilo. A obchodují tam dobrovolně, protože je to výhodné. Nic je k tomu nenutí – nejsme už totiž v minulém režimu. Jestli tedy obchodování s elektřinou v Lipsku někoho trápí, měl by si stěžovat u tuzemských energofirem, EU s tím nemá nic společného.
Zdejší výrobci navíc v Lipsku vydělávají – což může fungovat jenom proto, že na burze prodávají svou elektřinu dráž, než ji nakupují. Tedy žádné prodávání za levno do Německa a nakupování draze nazpět. Výrobci to ale nedělají ani na úkor „našinců“: třeba polostátní ČEZ na burzu posílá jen asi pět procent výroby, 95 procent vyrobené elektřiny zůstává doma, u českých odběratelů. No a ze zisků ČEZu zase chce stavět český stát další jadernou elektrárnu.
Jak na drahotu?
Zakopaného psa najdeme jinde. Domácí cena elektřiny se s tou na burze vzájemně ovlivňuje a v Evropě je teď energií málo. Česku hrozí chybějící plyn, Francie si nedokáže poradit s nefunkčními jadernými reaktory a v Norsku mají potíže zase vodní elektrárny.
Evropská solidarita? Francie nás odstřihne od elektřiny, tvrdí Italové |
Za normálních okolností je to právě evropská burza, která umí zařídit, že se energie dostanou ke všem, kdo je právě potřebují. Jako první k zájemcům nasměruje nejlevnější elektřinu, hlavně z jádra, slunce a větru. Pak přichází na řadu postupně dražší a dražší zdroje. A ten úplně nejdražší zdroj určí „last moment“ cenu elektřiny. Ta je na rozdíl od zájezdů velmi nevýhodná. Musí ji nakupovat ti, kteří si proud z různých důvodů nenasmlouvali dopředu a potřebují ho akutně sehnat.
Od loňského podzimu může za drahou elektřinu drahý plyn. Na tento fosilní zdroj vsadila většina kontinentu v čele s Německem a včetně Česka. A to i když přijde na výrobu elektřiny. Z ruského plynu pocházelo ještě vloni asi 10 procent tuzemského proudu.
I za to si „můžeme“ sami – výroba elektřiny je oblast, do které EU členským zemím nemluví. Je to jako když se jeden rok neurodí brambory: samozřejmě můžete nadávat na tržnici, že se tam prodávají draze. Víc brambor tím nicméně nevyrobíte.
Jiná věc je, že můžete svoje vlastní brambory sníst a na tržnici se vykašlat - jenže potom si už k nim nekoupíte zelí nebo prejt. U elektřiny a plynu je to ještě složitější v tom, že zatímco jíst celou zimu jenom brambory je sice krajně nepříjemné, ale dá se to vydržet, Česko bez plynu nevydrží.
Zdanit a rozdat lidem
Vysoké ceny jsou ale neudržitelné a státy EU proto chystají na trhu dočasně výrazně zasáhnout. Mnohem víc než dosud by se mělo v Evropě s elektřinou šetřit. Když se poptávka na burze nevyšvihne tak vysoko, aby cenu určovaly právě nejdražší plynové zdroje, cena klesne – všem.
K tomu EU společně s členskými státy také „zmáčkne“ výrobce elektřiny, kteří mají kvůli vysokým cenám obří příjmy. Nová pravidla EU počítají s tím, že členské státy dostanou zpět peníze od výrobců elektřiny. Tyto peníze pak využijí na vyplacení rozdílu v tržní a regulované ceně dodavatelům energií. Domácnosti díky tomu mohou mít elektřinu od dodavatelů za nižší ceny. Tím se kruh uzavírá.
Grafika zastropování cen elektřiny. (26.září 2022)
Bez ruského plynu bude ale také třeba předělat celou architekturu evropského trhu s elektřinou. I s tím Evropská komise počítá, návrh, jak na to, zveřejní na začátku příštího roku.
Jedno je jisté - bude mnohem víc přizpůsobený budoucnosti, ke které se zavázala směřovat i česká vláda: vyrábět si většinu elektřiny sami doma, z levných zdrojů, jako jsou slunce a vítr.
Mimochodem právě díky těmto elektrárnám máme teď aspoň nějakou elektřinu za relativně dostupné peníze. Pokud se některý další nepřátelský stát rozhodne napadnout svého souseda, elektrické sítě v Evropě to už nebude mít šanci rozkolísat tolik, jako brutální ruská válka.
