"Za komunismu to byla jedna strana, dnes jich je tady pět. Korupcí ročně zmizí sto miliard a z hádky doktorů o dvě miliardy se rozpoutá téměř občanská válka," tvrdí.
Ze skepse ho nevyléčilo ani to, když do politiky přišli mladí lidé, o kterých se před lety říkalo, že politiku očistí. "Kristýna Kočí je mladá, Pavel Drobil je mladý, samí mladí perspektivní lidé. Nezasažení komunismem, ale straky to jsou k pohledání. Bojovali jsme proti dinosaurům, tak tady máme mladé levharty!" zlobí se Kraus.
Na poznámku, že řada lidí spatřuje v politice příležitost k podnikání a že politické strany považují za firmy, reaguje podobně.
"K tomu se dopracováváme poslední dobou. Myslím, že je třeba lidem připomenout, že v politických stranách je v Česku asi 80 tisíc lidí, ze kterých se stala zvláštní kasta dirigující zbytek k tomu, kolik jí mají dát peněz, aby se měla dobře - aby oni měli na argentária a zároveň aby něco zbylo na acylpyrin."
Ke krizi zastupitelské demokracie však podle něj nedochází jen v Česku. "Když se rozhlédnete po západní Evropě, trpí stejným problémem: vy zvolíte své zástupce a tím končí váš vliv. Oni mají okamžikem zvolení čtyři roky naprosté volnosti a času k tomu, aby upevňovali své výhodné pozice ve společnosti. Za poměrně zvláštních výkonů správy veřejných věcí dostávají většinou víc peněz, než by řada z nich byla schopna získat na trhu," upozorňuje.
Jako jedno z řešení vidí rozšíření přímé demokracie. "Budou se volit jednotlivci a ti budou tvořit vládu. Stranické nominace jsou zkáza," míní Kraus.
