Kolik hovorů denně přijmete?
Průměrně míváme sto telefonátů denně. To odpovídá přibližně 35 tisícům kontaktů za rok.
Kdo vám volá nejčastěji?
Nejčastěji volají senioři, ti tvoří asi tři čtvrtiny hovorů. Druhou skupinou jsou ti, kteří o ně pečují.
Kvůli čemu vám lidé volají nejčastěji?
Jeden telefonát denně je sebevražedný, jednou denně volá člověk kvůli problému v rodině, někdy je to domácí násilí, někdy vážný konflikt... Deset hovorů pak bývá na nějaké vážné téma. Nejčastější jsou pak hovory kvůli osamělosti.
Snažíme se být hlasem z venku
Zvládáte reagovat na všechny telefonáty, nebo bývá linka přetížená?
Někdy se stane, že se lidé nedovolají, protože se věnujeme jinému klientovi. Přijmout se nám podaří přibližně dvě třetiny hovorů.
Jak často lidé linku zneužívají?
Přibližně ve dvaceti procentech případů, ale toto číslo meziročně klesá. Často volají například děti. U těch ale máme pocit, že má smysl s nimi nějaký krátký kontakt mít. Ozřejmit jim, že je tu nějaká služba, která je smysluplná a že ji mohou doporučit svému blízkému v případě, že by to potřeboval.
Naše linka je díky podpoře operátora O2 uvedena na SIM kartách a v telefonních budkách, je dostupná všem volajícím zdarma. Když si děti hrají v telefonní budce a volají, často volají i k nám.
Co je nejčastějším tématem dětských telefonátů?
Za sedmnáct let fungování je to stále „mně spadly zuby do záchoda“. To je nějaká dětská vize toho, s čím asi volá senior na linku důvěry. Každý telefonát bereme vážně, a tak s dítětem hledáme způsob, jak situaci vyřešit. Pokud se jedná o hovor testovací, děti obvykle nemají příběh vymyšlený dál než za první větu a samy se loučí.
Téma domácího násilí se podle vašich statistik za prvních šest měsíců roku 2019 objevilo ve 173 hovorech. Jak poznáte, zda je senior ohrožen domácím násilím?
Proces uvědomění, že jde o domácí násilí, je dlouhý. U seniorů je ta cesta ještě složitější než při násilí v partnerských vztazích v mladším věku. Senioři často volají kvůli něčemu, co se s nimi děje a jim se to nelíbí. My jsme často v roli toho, kdo dotyčného upozorní, že už jde o domácí násilí. Pomáháme mu uvědomit si, že to není něco, co by se mu mělo dít.
Domácí násilí v tématech hovorůTéma domácího násilí se v roce 2018 objevilo ve 414 hovorech linky pro seniory organizace Elpida. O rok dříve ve 278 hovorech, v roce 2016 ve 292. |
Co jim tedy říkáte?
Snažíme se seniora v první řadě ošetřit emočně – aby měl pocit, že mělo smysl zavolat. Je dobře, že překonal ostych. V žádném případě ho do ničeho netlačíme. Snažíme se mu dát najevo, že odpovědnost je na něm, ale také z něj sejmout tu vinu, že co se mu děje, není v pořádku.
Pak člověku předložíme informace a zároveň se ho ptáme. Co to ve vás vyvolává? Jaký by to mohlo mít dopad? Probíráme s ním celou situaci. Taky s ním vypracujeme krizový scénář. Sepíšeme s ním seznam věcí, které bude mít sbalené v tašce, kterou může popadnout a utéct. Řešíme, ke komu by se ten senior mohl schovat. A probíráme jednotlivé kroky řešení, jak to udělat, aby to pro něj bylo co nejbezpečnější.
Mgr. Kateřina BohatáPsycholožka, stála u zrodu linky seniorů v Elpidě, v současné době zastává pozici její vedoucí.  |
Kdybychom k tomu přistupovali poradensky a řekli „ano, děje se vám domácí násilí, kontaktujte policii, podejte trestní oznámení, tady je kontakt na intervenční centrum a na shledanou“, dotyčný velmi pravděpodobně neudělá vůbec nic, protože na to není připravený. Nedovede si představit, co celý proces bude obnášet, a nejspíš ho to vyděsí. Také se, oprávněně, bude obávat eskalace násilí.
Podle statistik násilí na seniorech přibývá. Pozorujete to i vy?
Podle mě to tak úplně není. Vnímám to naopak jako známku toho, že si dnes senioři víc říkají o pomoc. Setkala jsem se například se ženou, která mi říkala, že mě slyšela mluvit v rádiu. Přitom já vím, že jsem v tom nočním pořadu, který má na mysli, mluvila před třemi lety. Takže ta žena tři roky zvažovala, jestli si řekne o pomoc. Takové věci mi přitom lidé říkají často. Třeba že se s problémy v rodině potýkají od doby, kdy se narodil vnuk. Přitom vnukovi je dnes osm let.
Linka seniorůLinka seniorů 800 200 007 je bezplatná a anonymní telefonická krizová pomoc pro seniory, pečující o seniory a osoby v krizi. Je v provozu každý den od 8:00 do 20:00. Už od roku 2002 ji provozuje organizace Elpida. Linka seniorů také připravila Desatero pečujícího, které může pečujícím pomoci s tím, jak a co zajistit, kde hledat podrobnější informace a na co si dát pozor. Také však zveřejnila Desatero demence, které pomáhá vypořádat se s těžkým onemocněním blízké osoby. Materiály si může kdokoli stáhnout a vytisknout na www.linkasenioru.cz. |
Jak vypadá nejčastější případ domácího násilí, když vám někdo volá?
Úplně nejčastěji to bývá psychické násilí. To se ale velmi špatně prokazuje i pojmenovává. Seniorovi je například dáváno najevo, že překáží. Často se v počátku jedná o nepochopení a nevstřícnost, které se ale vymkly kontrole a stanou se útokem.
Když se senior bojí cokoliv říct nebo se začne bát a zamykat v pokoji, jen co přijde mladá rodina z práce domů, je něco špatně. Někdy to bývá spojené i s finančním násilím, které nejčastěji objevíme během rozhovoru úplnou náhodou. Senioři třeba volají s tím, že jim je smutno, že s nimi rodina nemluví a oni se cítí opuštění. Pak se ale ukáže, že rodina vlastně mluví, ale jenom když přijde důchod.
Fyzické násilí je naopak často moment, kdy si to senioři celé uvědomí – že jsou sami v ohrožení života a jsou nejvíc ochotni k nějaké změně.
Týraných seniorů přibývá, varují odborníci. Útočníky jsou synové i vnuci |
Kdo je nejčastěji agresorem?
Úplně nejčastěji se domácího násilí na seniorech dopouštějí jejich děti. Fyzické násilí páchají nejčastěji synové. Zpravidla to ale bývají rodiny, kde se patologie vrství. To například znamená, že syn sám o sobě není v životě úspěšný, zažívá sám možná velký stres nebo má problém s alkoholem, a o to menší má trpělivost a je výbušný. To ale není omluva špatného jednání.
V čem je domácí násilí na seniorech specifické? Jaké důvody jim brání vyhledat pomoc?
Nejčastější je tam téma viny, vlastního selhání ve smyslu „špatně jsem ty děti vychoval“. Můžete si říct o pomoc někomu jinému až v momentě, kdy se za to nestydíte. Senioři ale také mají omezenou soběstačnost. Říkají si, že když se něco stane, rodina je odřízne.
Navíc jakákoliv změna je ve vyšším věku mnohem náročnější než v mládí. Přestěhování znamená pro seniora totální ztrátu veškerých jistot.
Domácího násilí se stále častěji dopouštějí vysokoškoláci |
Jak faktory, které jste vyjmenovala, ovlivňují vaši práci?
Musíme si dávat pozor na to, abychom seniorovi poskytli dostatek prostoru a podpory říkat úplně všechno, co ho napadá. Může se stát, že jsem dobře odvedla hovor, seniorovi jsem poskytla veškeré informace, ale on telefon zavěsí a řekne si „ona by to asi takhle vyřešila, ale kdyby byla v mé kůži, tak by věděla, že to prostě nejde“.
Veškeré intervence musím navrhovat tak, že se problém snažím vidět jako senior. A podpořit ho v tom, aby mi řekl úplně všechny překážky, které vidí.
Co děláte v případech, kdy máte obavu, že by ten člověk mohl být v ohrožení? Kontaktujete někoho dalšího, například policii?
Snažíme se vést člověka, aby to udělal sám. Přijde nám důležité nezbavovat lidi schopnosti postarat se o sebe. Když zavolají a my to za ně vyřešíme, budou mít pocit, že to už nezvládnou. Snažíme se být hlas z venku.
Osamělost je nová epidemie
Nejvíc seniorů vám stále volá kvůli osamělosti. Co radíte jim?
Jsme s ním, povídáme si spolu, sdílíme s ním jeho každodennost. Pro lidi je velmi úlevné už jenom vědět, že je úplně v pořádku, že jim je smutno.
Dnešní doba je nastavena tak, že když seniorovi zemře partner, rodina je nějakou dobu v pohotovosti a jezdí za ním víc. Pak ale získají pocit, že už je senior v pořádku, a tak se všichni vrátí ke svým životům a babičce zavolají jednou týdně. Zbytek týdne je úplně sama a má obavu, že když bude rodinu kontaktovat víc, tak ji bude zatěžovat a oni budou na ni naštvaní. Tak to radši nedělá, protože je šťastná za ten telefonát týdně. My jsme tu pro ni po zbytek týdne.
Máte pocit, že dnešní doba má na osamělost seniorů negativní dopad?
Rozhodně. Myslím si, že osamělost je další epidemie, která se nám tady rozrůstá. Rozpadla se primární rodina. Dřív bylo zvykem, že děti zůstávaly poblíž svých rodičů, byli spolu v kontaktu, často bydleli i v jednom bytě nebo domě.
I co se týče zdraví, pocit osamělosti má na seniora podobný účinek jako kouření či kardiovaskulární choroby. Je to závažný stres. A nám nedochází, že svoje vlastní prarodiče zavíráme na pomyslnou samotku.
