Ten film je fenomenální, když tedy člověk pomine ten budovatelský konec, což byla úlitba době, ve které vznikl. Pan Werich propůjčil císaři Rudolfovi nezapomenutelnou podobu, o dost milejší, než jaká byla skutečnost. Maršál Russworm pana Štěpánka byl také jedinečný. "Když se celou noc pije a fechtuje, ve vrchcábech fortuna pokouší, oči otupí a vtip utone ve víně... Nenašel Golema. No jak by mohl? Když psal celou noc účty za lampasy, federkuše... Zloději jste! A kujóni! Všecko ven! A Russwormova řeč ke Golemovi: "Goleme! Můj mozek a tvoje síla... Postavím tě v čelo obrovské armády! Spolu potáhneme od vítězství k vítězství, z války do války! A budeme bořit a lámat a kácet. A diktovat celému světu!". Zajímavé je, že skutečný Heřman Kryštof Russworm nakonec dostal od císaře milost, ale posel dorazil pozdě, kat Mydlář byl rychlejší.

Napsal jste to za mě. Ještě dodám, že ačkoliv z dnešního pohledu je samozřejmě budovatelsky založený (a nejde jen o závěrečnou scénu, začíná to už znárodněním rohlíků, a v celém filmu je jediný kladný zástupce ručně nepracující inteligence který zůstal v úctě, Tycho de Brahe), tak tehdy měl naopak u soudruhů potíže.

Kolosální film, kde toho bylo ukázáno tolik okultního, že snad nikde jinde jsem toho tolik neviděl.

Císař byl velký příznivce alchymie a jeho dvoru se sjížděli jak skuteční Umělci, tak nejrůznější kujóni, což ovšem císař poznal a tak se také občas vraceli domů ve dvou kusech, jak tím ve filmu vyhrožovat Edwaru Kellymu. Tvůrci si spíš z té císařovy záliby v okultních vědách dělali legraci "No ovšem, buřty s křenem! Na to pana Scottu užije."

Zaujímavé a zábavné. Ďakujem.