"To, co se nazývá experimentálním vysíláním, už by vlastně mohlo fungovat. Pokud by byly sjednocené normy přijímačů, tak už by se v podstatě daly kupovat," vysvětluje Tomáš Řapek z technického odboru Rady pro televizní a rozhlasové vysílání. "Možná ani nevíte, že rádio už v Praze digitálně vysílá.
Když půjdete do obchodu, tak si koupíte speciální přijímač. My ho máme v autě a normálně to funguje," dodává.
Televize budoucnosti nebude potřebovat ani nové satelity ani kabely. Způsob šíření bude v podstatě stejný jako dosud - tedy vzduchem od vysílače k anténě.
Možnosti digitálního vysílání v této chvíli testují už dvě společnosti - České radiokomunikace a firma Czech Digital Group. Experti se vesměs shodují, že celý projekt zatím vypadá velmi slibně.
Vrásky na čele tak mají pouze někteří vysílatelé: rádi by rozšířili tuzemské pokrytí své stanice, avšak ke kmitočtům, které by v jiné situaci zřejmě získali, se nyní kvůli digitální televizi nedostanou.
"Jsou tu volné frekvence, na kterých by se dalo vysílat a které by projekt digitální televize nebrzdily. Bohužel, stát je odmítá rozdělit," tvrdí ředitelka kmitočtové sekce vznikající televize TV 3 Jana Beránková. Jan Horský, který mimo jiné rozjížděl projekt regionální televize v Praze, nechuť státu nechápe. "Pět let je dlouhá doba. Diváci by se mezitím, než se to celé rozjede, mohli dostat k dalšímu programu, místo toho kmitočty leží ladem." Většina expertů však soudí, že podobné protesty nic nezmění.
"Digitální televize je budoucnost, je ve státním zájmu, aby fungovala. Volné frekvence budou potřeba, až se celý projekt bude rozjíždět. Upínat se v této chvíli ke starému způsobu vysílání by stejně nebylo rozumné a ani ekonomické," míní kmitočtový expert Karel Trpák.
V čem je digitální vysílání lepší? "Má obrovskou výhodu - na rozdíl od nyní používaného analogového přenosu se signály na sousedních kanálech neruší, ale naopak sčítají," říká Trpák. Zatímco teď při špatném signálu vidí divák některý program takzvaně s duchy, u digitální televize to nejde. "Je to spíš naopak, ty signály na stejném kmitočtu se vzájemně podporují. Takže výsledek je vlastně ještě lepší," vysvětluje Tomáš Řapek.
Nová technologie umožňuje, aby na jedné celoplošné síti běželo víc programů najednou. Zatímco teď musí mít Nova, Prima i ČT 1 a ČT 2 vlastní síť, u digitální televize by se všechny vešly na jeden kmitočet. "Ten signál cestuje dohromady a rozkóduje se až v přijímači," popisuje Řapek. "Takže se počítá s tím, že budeme mít dvě celoplošné sítě a na každou se v plné kvalitě vejdou čtyři, možná pět programů.
Technický vývoj jde dopředu, takže je možné, že by se jich tam mohlo vejít i víc." Kapacita digitálního přenosu má i další výhodu: kromě televizního a rozhlasového signálu může přenášet i obrovské množství jiných dat. "Internet, různé textové informace a podobně.
Bude tam velký prostor pro komerci. Je jen třeba stanovit poměr mezi tím, kolik místa dostane televize a kolik ty ostatní aktivity," tvrdí Řapek.
O rozdělení prostoru v digitálních multiplexech se zatím nerozhodlo, zájem bude podle všeho obrovský. "Zapojit se chtějí všechny stávající televize, ČT projevila zájem o celý jeden multiplex. Pak tu jsou pochopitelně zahraniční vysílatelé, kteří by se rádi dostali na místní trh," říká místopředsedkyně vysílací rady Zdena Hůlová.
Divák si ale na splnění televizního (nebo rozhlasového) "snu" bude muset ještě počkat. V Německu, Velké Británii či Francii se první projekty terestrického digitálního vysílání už rozjely, běžné to však není. "Nemáme velké zpoždění, maximálně jeden dva roky. I ve světě zatím projekt digitálu trochu stagnuje komerčně.
Třeba na veletrzích v Německu, kde už je tahle síť bezvadná, by člověk čekal nabídku příslušných rádií, ale zatím toho moc nenajde," říká Řapek.
Avšak výrobci už tuší příležitost. "Pro firmy, které vyrábějí televizní nebo rozhlasové přijímače, je to velká příležitost. Dneska vám televizor vydrží bez poruchy deset let a nový si sám od sebe koupit většinou nepůjdete.
Přechod na digitál však znamená buď nový přijímač, nebo příslušný dekodér," upozorňuje Trpák.
Některé země už přemýšlejí, jak digitálnímu vysílání pomoci.
"Určitě by celou věc urychlilo, kdyby například stát nějak dočasně dotoval přijímače pro diváky.
Třeba německá vláda uvažovala o tom, že by v se v určité oblasti přešlo rychle na digitální vysílání a stát by zároveň přispěl na přijímače pro diváky." Takže jak dlouho ještě? "Do pěti let je to určitě reálné, že se ta síť u nás komerčně rozjede," odhaduje Řapek.
Rozšíření sítě po celém území by nemělo trvat o moc déle. "Vyladit ten přechod bude náročné. Znamená to odpojení stávajících vysílačů a přesměrování na nové," říká Trpák. "Mluví se většinou o deseti až patnácti letech. Mohlo by to být u té spodní hranice, možná ještě méně."
Když půjdete do obchodu, tak si koupíte speciální přijímač. My ho máme v autě a normálně to funguje," dodává.
Televize budoucnosti nebude potřebovat ani nové satelity ani kabely. Způsob šíření bude v podstatě stejný jako dosud - tedy vzduchem od vysílače k anténě.
Možnosti digitálního vysílání v této chvíli testují už dvě společnosti - České radiokomunikace a firma Czech Digital Group. Experti se vesměs shodují, že celý projekt zatím vypadá velmi slibně.
Vrásky na čele tak mají pouze někteří vysílatelé: rádi by rozšířili tuzemské pokrytí své stanice, avšak ke kmitočtům, které by v jiné situaci zřejmě získali, se nyní kvůli digitální televizi nedostanou.
"Jsou tu volné frekvence, na kterých by se dalo vysílat a které by projekt digitální televize nebrzdily. Bohužel, stát je odmítá rozdělit," tvrdí ředitelka kmitočtové sekce vznikající televize TV 3 Jana Beránková. Jan Horský, který mimo jiné rozjížděl projekt regionální televize v Praze, nechuť státu nechápe. "Pět let je dlouhá doba. Diváci by se mezitím, než se to celé rozjede, mohli dostat k dalšímu programu, místo toho kmitočty leží ladem." Většina expertů však soudí, že podobné protesty nic nezmění.
"Digitální televize je budoucnost, je ve státním zájmu, aby fungovala. Volné frekvence budou potřeba, až se celý projekt bude rozjíždět. Upínat se v této chvíli ke starému způsobu vysílání by stejně nebylo rozumné a ani ekonomické," míní kmitočtový expert Karel Trpák.
V čem je digitální vysílání lepší? "Má obrovskou výhodu - na rozdíl od nyní používaného analogového přenosu se signály na sousedních kanálech neruší, ale naopak sčítají," říká Trpák. Zatímco teď při špatném signálu vidí divák některý program takzvaně s duchy, u digitální televize to nejde. "Je to spíš naopak, ty signály na stejném kmitočtu se vzájemně podporují. Takže výsledek je vlastně ještě lepší," vysvětluje Tomáš Řapek.
Nová technologie umožňuje, aby na jedné celoplošné síti běželo víc programů najednou. Zatímco teď musí mít Nova, Prima i ČT 1 a ČT 2 vlastní síť, u digitální televize by se všechny vešly na jeden kmitočet. "Ten signál cestuje dohromady a rozkóduje se až v přijímači," popisuje Řapek. "Takže se počítá s tím, že budeme mít dvě celoplošné sítě a na každou se v plné kvalitě vejdou čtyři, možná pět programů.
Technický vývoj jde dopředu, takže je možné, že by se jich tam mohlo vejít i víc." Kapacita digitálního přenosu má i další výhodu: kromě televizního a rozhlasového signálu může přenášet i obrovské množství jiných dat. "Internet, různé textové informace a podobně.
Bude tam velký prostor pro komerci. Je jen třeba stanovit poměr mezi tím, kolik místa dostane televize a kolik ty ostatní aktivity," tvrdí Řapek.
O rozdělení prostoru v digitálních multiplexech se zatím nerozhodlo, zájem bude podle všeho obrovský. "Zapojit se chtějí všechny stávající televize, ČT projevila zájem o celý jeden multiplex. Pak tu jsou pochopitelně zahraniční vysílatelé, kteří by se rádi dostali na místní trh," říká místopředsedkyně vysílací rady Zdena Hůlová.
Divák si ale na splnění televizního (nebo rozhlasového) "snu" bude muset ještě počkat. V Německu, Velké Británii či Francii se první projekty terestrického digitálního vysílání už rozjely, běžné to však není. "Nemáme velké zpoždění, maximálně jeden dva roky. I ve světě zatím projekt digitálu trochu stagnuje komerčně.
Třeba na veletrzích v Německu, kde už je tahle síť bezvadná, by člověk čekal nabídku příslušných rádií, ale zatím toho moc nenajde," říká Řapek.
Avšak výrobci už tuší příležitost. "Pro firmy, které vyrábějí televizní nebo rozhlasové přijímače, je to velká příležitost. Dneska vám televizor vydrží bez poruchy deset let a nový si sám od sebe koupit většinou nepůjdete.
Přechod na digitál však znamená buď nový přijímač, nebo příslušný dekodér," upozorňuje Trpák.
Některé země už přemýšlejí, jak digitálnímu vysílání pomoci.
"Určitě by celou věc urychlilo, kdyby například stát nějak dočasně dotoval přijímače pro diváky.
Třeba německá vláda uvažovala o tom, že by v se v určité oblasti přešlo rychle na digitální vysílání a stát by zároveň přispěl na přijímače pro diváky." Takže jak dlouho ještě? "Do pěti let je to určitě reálné, že se ta síť u nás komerčně rozjede," odhaduje Řapek.
Rozšíření sítě po celém území by nemělo trvat o moc déle. "Vyladit ten přechod bude náročné. Znamená to odpojení stávajících vysílačů a přesměrování na nové," říká Trpák. "Mluví se většinou o deseti až patnácti letech. Mohlo by to být u té spodní hranice, možná ještě méně."
